Recenze

Alix Perez: Méně je více aneb průřez tvorbou umělcovou

Představte si následující scénář: někdy v blízké budoucnosti, kdy se sny a bájná proroctví vyplnily, kde je stupeň mechanizace na takové výši, že žádný člověk na planetě již nemusí pracovat a kde je každému určen základní, univerzální příjem, stojíte vy před klubem, kouříte cigaretu, která nemá jakýkoliv negativní vliv na vaše plíce, a koukáte na hvězdy na noční obloze beze stopy atmosférického znečištění. Kombinace těchto dvou propriet má většinou za výsledek silné kontemplativní stavy. Ve shonu dnešního života jsou tyto chvíle pro mnoho z nás vzácností, pro vaše hypotetické v budoucnosti žijící já ovšem třeba zas tolik ne. Zamyslete se nad tím – ve světě, kde jste svobodní být tím, kým opravdu být chcete, kým byste si zvolili se stát? Ve světe robotí revoluce jste vy i práce, kterou můžete nabídnout, nadbyteční. Není třeba lékařů, není třeba právníků ani popelářů, uklízeček nebo sociálních pracovníků. Špaček cigarety odhodíte na zem, kde je rychlostí blesku postřehnut a odstraněn robotem ve stylu roomba vysavačů, který vám za přidělanou práci ještě poděkuje, popřeje hezký zbytek dne a na rozloučenou zeleně zabliká.

Otázkou je, kde se v tomto scénáři nachází místo pro lidstvo. Když se nemusíte osm hodin denně mátořit v McDonalds, abyste si mohli dovolit jednu postel ve sdíleném bytě a čínskou polévku s rohlíkem k večeři, čemu byste věnovali tento nadbytek času? Strávili byste ho hraním videoher, sledováním seriálů na Netflix nebo sebezdokonalováním? Máte přece konečně prostor naučit se hrát na hoboj nebo trumpetu, můžete chodit na lekce mandarínštiny nebo znakové řeči. Můžete složit symfonii či napsat román.

Umění nabízí prostor k sebevyjádření a rovněž slouží i jako zrcadlo nás samých. A jelikož umění je tou nejvyšší činností, které se člověk může věnovat, možná v něm spočívá cíl i účel lidstva. Jak by asi vypadal svět, kde má každý člověk šanci dosáhnout svého maximálního potenciálu? S velkou pravděpodobností můžeme tvrdit, že o mnoho lépe než ten dnešní. A proč o tomto všem vlastně vůbec mluvíme? Sebevyjádřit se ve vámi zvoleném typu umění lze i dnes, i když je to tisíckrát těžší než v námi ilustrovaném příkladu. Nastavit zrcadlo sám sobě a poznat skrz něj esenci vlastního já může člověk – umělec i dnes, když má dostatek vášně a nepříčí se mu tvrdě pracovat. Třeba jako producent – umělec Alix Perez, jehož tvorba, troufáme si skromně tvrdit, odráží esenci jeho přístupu i náhledu k životu. A jehož tvorba je určitou skupinou lidí považována za sonické umění srovnatelné s velikány let dávno minulých. A právě o tomto talentovaném v Londýně žijícím Belgičanovi bude pojednávat tento článek.

The Making of a Musician

Alix se narodil v belgickém Charleroi. Pravděpodobně buď v roce 1984 nebo 1985, což je rovněž název jeho prvního LP i jméno labelu, který založil před dvěma lety. Kouzlo taneční hudby objevil společně se sbírkou desek své matky po tom, co se tito dva odstěhovali do Velké Británie. Svou matku i její domácí dj setup považuje Alix do dnešního dne za jeden z největších vlivů, které ho formovaly v úplných začátcích jeho kariéry. Djingu se začal věnovat už ve čtrnácti a v sedmnácti začal flirtovat i s produkcí. Tenkrát miloval tvorbu producentů jako Photek, Peshay nebo Krust. Další velkou inspirací pro něj bylo a vlastně stále i je, oblečení. Pro Alixe je móda v podstatě jen další, odlišná forma sebevyjádření. Hodně dlouho sbíral tenisky a vystudoval grafický design.

 Od roku 2005 mu vycházely věci na labelech jako Fokuz Recordings, Strictly Digital, Spearhead Recordings nebo Horizons. Následovalo upsání se v té době stále ještě víceméně neznámému, ale slávu a věhlas pomalu, ale jistě nacházejícímu labelu Shogun Audio, kde mu v roce 2009 vyšlo první album 1984.

 

 

 

1984

Album by nemělo být jen náhodná sbírka náhodně zprodukovaných tunes. Mělo by vyprávět příběh, který má začátek, dramatickou zápletku i konečné rozhřešení. Mělo by působit jako celek. 1984 je takové album. Jako všechny alba má i své slabé momenty, ale ve svém celku je konzistentní. Kdybyste 1984 pustili od začátku do konce komukoliv, kdo není s Alixovou produkcí seznámen, neuvěří, že albu bude za rok deset let.

Střídají se tu nálady, styly i tempo a objevuje se na něm mnoho hostů, od Zero T, Foreign Beggars, SpectraSoul či Yunguna. Track, který album otevírá, pojmenovaný 1984 stejně jako celá deska, je velmi atmosférická, husí kůži nahánějící skladba, co vzdáleně připomíná tvorbu mistra zasněných, melancholických, sample-based záležitostí, Buriala. Jako intro do celkové atmosféry alba slouží výborně. Zhodnoťte sami.

 

Za víc než zmínku stojí rovněž tracky jako Suffer In Silence, spolupráce s Zero T, track, jehož basová linka i hypnotizující halftime tempo se vám zaryje hluboko pod kůži. Forsaken, track s vokály Pevena Everetta, je asi nejznámější věc z celého alba. Podíleli se na ni i další veteráni ze stáje Shogun Audio, SpectraSoul, a výsledkem je příjemný, decentním pianovým podkladem prodchnutý, liquid. Contradictions působí jako volné pokračování Forsaken, jako zvuková kulisa přicházejícího rozbřesku, poslední skleničky vína před tím než půjdete spát, té melancholické nálady, kdy nejste smutní, ale ani šťastní, jen si v poklidu existujete ve svém malém soukromém vesmíru.

Závěrečný track Hemlines s hostujícím Sabrem opět, jako titulní track 1984, evokuje Burialovu produkci. Hemlines je možná melancholičtější, smutnější track, ale uvědomění, že i negativní pocity patří k životu a bez nich bychom nebyli schopni vývoje ani posunu je zcela zásadní. Že tedy album končí na této notě je tudíž příznačné a jen potvrzuje Alixův talent a schopnost vložit do své tvorby kus sebe.

 

Chroma Chords

Druhé LP Chroma Chords spatřilo světlo světa v roce 2013. Chroma Chords je se styly si hrající, multižánrová deska. Drum and bass je rozhodně jeden z klíčových elementů, které tvoří jádro celého alba, ale stejně jako na jeho předchůdci se neomezuje pouze na něj. Future electronica, halftime, downtempo, exkurze do neurofunkových teritorií, i další jen stěží pojmenovatelné zvukové aranžérie se slévají a snoubí v celkem třinácti tracích, které album obsahuje.

Avšak pro mnoho Alixových příznivců byla deska nemalým zklamáním, především pokud čekali pokračovaní ve sněhu vyšlapaných stopách prvního alba 1984. Na Chroma Chords se křišťálově čistě skví Alixův smysl pro experiment i boření žánrových bariér, ale jestli celek dává koherentní smysl, tak jak ho dával jeho předchůdce, je už na individuálním zhodnocení každého posluchače.

Jako na 1984 i na Chroma Chords se objevuje celé spektrum hostů, od Foreign Beggars, D.abla, Riko Dana i neurofunkových titánů Phace a Misanthropa. Celkový feeling alba je odlehčenější a přístupnější širšímu publiku. Každý track má na desce své místo, ale za vyzdvihnutí stojí třeba úvodní track Crystals, který názorně ukazuje, že experimentům se na tomhle albu meze klást nebudou. Playing Games nebo The End of Us jsou poctivé, feel good liquidovky, Move Aside a Monolith zase hip hopem říznuté halftajmovky. Chroma Chords je fun jízda v zábavním parku rozmanitých hudebních stylů, bpm i experimentů. Stejně jako zábavní parky ovšem není pro každého.

 

Eps

Kromě dvou plnohodnotných alb, má Alix na svědomí i několik epéček. Dark Days z roku 2010 obsahuje čtyři tracky, mezi nimi i další, teď již tradiční, spolupráci se čtveřicí Foreign Beggars. Ochutnávku stejnojmenného tracku Dark Days předkládáme níže.

 

Z EP U z roku 2014 vyzdvihneme především stejnojmennou halftajmovou pecku U. Koncept i estetické zpracování videoklipu, k tracku natočenému, rovněž stojí za zmínku. Stejně jako track Gully Halves, který je velmi povedenou ukázkou minimalismu v dnb.

 

O rok později s EP Recall & Reflect se Alix vrací zpět ke stylu, ve kterém exceluje nejvíce, tedy k liquid funku. Úvodní track Losing You, především svým textem, určitě bude rezonovat s každým, kdo kdy někoho velmi miloval a v procesu toho zapomněl milovat sám sebe. Někdy to nejlepší co můžete udělat, je nechat někoho jít a pokusit se znovu najít sami sebe, především v případě, že ten druhý už tohle dávno udělal. Někdy holt nestačí všechna láska světa.

 

The Raven, psychotická minimalistická písnička se skrytými podtóny počínajícího šílenství pochází z EP Numbers, které vyšlo v roce 2016. Stejně jako havran z temné imaginace Edgara Allana Poe, s sebou i tenhle temný roller přináší pouze špatné zprávy. Ale o to víc je to potom zvráceně dobrý.

 

Stejný rok, tedy v roce 2016, vyšla i spolupráce s triem Ivy Lab. EP bylo pojmenováno Arkestra a obsahuje 5 líbivých písniček. Z EP předvádíme kouzelnou baladu The Maiden.

 

Rok 2016 byl pro Alixe velmi plodný, kromě již zmíněných EPs mu vyšly dvě další, jedno z názvem Ghosts a další jménem Elephant Dreams. Jestli vás někdy zajímalo, jak zní sloní sny, doporučujeme k poslechu stejnojmenný track z posledně zmíněného EP, který je rovněž spoluprací s guruem temnější a hlubší stránky drum and bassu, Skepticalem.

 

V roce právě minulém se na svět podívalo EP Nighthawks i kolaborace se SpectraSoul, EP Synergy.

Nighthawks přinášíme jako ukázku track Lucky Charm a ze Synergy Undone se zasněnými, melancholickými vokály rappera DRS.

 

SHADES / Who Is Richie Brains

Alix je také součástí projektu SHADES společně s americkým producentem Epromem.Na svědomí mají již tři EP, jedno příznačně pojmenované Shades, které vyšlo v roce 2015 a EP Better To Reign In Hell Than To Serve In Heaven a Powers of Two, obě z roku 2016.

 

Společně s velkými jmény jako Sam Binga, Om Unit, Chimpo, Stray, Fracture a Fixate byl rovněž součástí tajemného projektu Who Is Richie Brains. Tradičního drum and bassu aby na desce jeden ovšem pohledal, stejně jako Alixova tvorba, byl i tento projekt amalgam různých žánrů, od junglu, hip hopu, dubstepu až po typicky britský žánr grime. Kdo se však experimentů nebojí, nechť si celé album poslechne níže.

 

1985

1985 je label, který Alix založil v roce 2016 jako odraz a vyjádření svého vlastního osobního potenciálu. Étos labelu je „Méně je více“, tedy motto, které perfektně popisuje jeho přístup k produkci. 1985 je pro Alixe kreativní prostor, kde má naprostou kontrolu nad veškerými aspekty celého tvořícícho procesu a kde vše podléhá přísnému zhodnocení. Alix si velmi dobře vybírá, čí tvorbu na labelu vydá. Monty, francouzský producent, kterého jsme měli tu čest hostit teď v dubnu na Hoofbeats party v pražském Crossu, je jedním ze šťastlivců, jehož produkce našla na labelu své právoplatné místo. Dalším z nich je třeba Halogenix, jedna třetina projektu Ivy Lab nebo již zmíněný Eprom, polovina dua SHADES.

1985 získal ocenění za nejlepší newcomer label na 2016 Dnb Awards a o rok později, v prosinci 2017, vyšlo kompilační album Edition 1, které má shrnovat směr, kterým se label zatím ubíral i specifický sound, který Alix vyhledává.

Celé album si můžete poslechnout zde!

1985 je rovněž výrazem toho, že Alixovi jde spíše o integritu, o to, aby se na svět podívala skvělá hudba, která ustojí tlak času, než o to, aby si takto vydělal těžký cash. Celý label je vyjádřením jeho přístupu nejen k hudbě, ale i náhledu na svět celkově. Je vyjádřením jeho samotného jako umělce. Povedlo se mu totiž, to, co se mnohým nikdy nepodaří. Najít sám sebe ve své práci, která je mu nejen zdrojem uspokojení a pýchy, ale i zrcadlem. Být umělcem a sám sebou ve světě, kde prozatím každý musí hledat kompromis mezi svými tužbami a realitou, mezi tím co by ho naplňovalo a tím, co zaplatí daň za jeho krátký pobyt na zemi.

Alixův nejnovější počin je track Haunted, který bude součástí čtyřtrackového EP Folio / 1, které má vyjít někdy v blízké budoucnosti. Na EP se již tradičně objeví jména jako Monty, Hyroglifics, Halogenix i nejnovější přírůstek do 1985 family, producent Submarine.

 

Eliška S.