Anglické slovo „morph“ znamená vizuální nebo behaviorální rozdíl mezi organismy odlišných populací v druhu. Příliš složité? Možná. Přidáním velkého písmene „x“ tu však máme najednou něco, tedy, pardon, někoho, koho lze popsat o poznání jednodušeji. A stojí to za to.

X.Morph se řadí mezi matadory jako je Koogi, Sayko nebo Rudeboy, kteří se na české dnb scéně pohybují desítky let od doby jejího vzniku. Ne, přátelé, dnb v našich končinách rozhodně neburácí odjakživa, a řekněme si to přímo a bez okolků: v době, kdy začal Hrabě Mrakomorph (jak si také tento bard českého djingu přiléhavě říká) škádlit černé kotouče, byla existence bezbranných organismů mnoha z nás ještě plně závislá na lžičce ovocné přesnídávky, kterou nám maminka jako sladké letadélko vpravovala do hladových úst.

 

Přestože už nepatří ani mezi dvacátníky, ani mezi třicátníky, stále vystupuje s velkou vervou a především mimořádnou technickou zručností několikrát do měsíce v klubech po celé České republice. Naposledy jsme ho mohli slyšet v prosinci v brněnském klubu Favál, kde zahrál v rámci jednoho z večerů dobře etablované série jihomoravských veselic  Stepslet, jemuž vévodil liquidfunkový král High Contrast. Anebo na Silvestra tamtéž, kde se X.Morph objevil ve společnosti Tobiase z německého neurofunkového dua Neonlight či slovensko-maďarského gulášmistra Chrise.Su. Právě Brno a brněnské sdružení Redrum, u jehož zrodu stál a po dlouhá léta je jeho aktivním hybatelem, jsou domovskou základnou tohoto mazáka, který patří k českému djingu jako jehla k vinylové desce.

X.Morph se na decks pohybuje s klidnou jistotou opřenou právě o bohatá léta praxe. Většina jeho setů začíná propracovanými intry, umí skvěle pracovat s energií crowdu, typická je jeho hra s kompoziční gradací.  Jeho mixy jsou nesmlouvavé a odráží obrovský přehled v současné dnb produkci. Je tedy přirozené, že temnější strana dnb, kterou X.Morph v hraní preferuje, je něčím, co z něj dělá ideálního kandidáta, aby se postavil vedle jmen jako InsideInfo a Joe Ford, jimiž je vyšperkován první letošní Basslide.

 

Když jsme Radkovi volali, abychom domluvili následující rozhovor, byl zrovna nehezky nachlazený. Přesto mu nechyběla dobrá nálada a možností se během krátkého hovoru zasmát bylo hned několik. Nedal se obalamutit tím, že mu pošleme „jen pár klasických otázek jako co ho na djingu baví a jak se na party těší“, protože na to se přece ptá každý pořád dokola. Když jsme naznačili, že bychom v interview chtěli zahrát i na kontroverznější strunu, třeba jak pan Hrabě vnímá dnešní dnb scénu, příkrost jeho odpovědi, za kterou byl cítit zdravý sarkasmus a nadhled profesionála, dávala tušit, že je o co stát. Here we go.

V roce 2005 – ano, před 13 lety, takže si to zcela určitě do detailu pamatuješ – jsi Shadowboxu v rámci rozhovoru k akci Drum and Bass Magic, která se konala 18. února a kde jsi vystupoval společně s ženskou MC Lobotomia poprvé v Trutnově, odpověděl na otázku, jak hodnotíš českou taneční scénu, takto: „Dnb scéna je v poho. Na zbytek bych se zeptal Aleše Blehy, nebo Josefa Sedloně, to jsou naši přední vizionáři.“ Nevím, jestli Tě nazývat vizionářem, ale hraješ tak dlouho, že se nemůžu nezeptat na totéž. A upřímnost, prosím, neboj se toho, i kdyby to sakra bolelo – jak dnes hodnotíš současnou českou dnb scénu?

Dříve bych byl s označením vizionář velmi opatrný, jelikož se vždy ukáže až za nějaký čas, jestli byly dané názory a vize do budoucna správné, nebo nikoliv. Dnes už bez jakýchkoliv pochybností o sobě můžu směle prohlásit, že vizionář jsem, a to v mnoha směrech 😉

Tvoje otázka je ale mířená spíše k djingu a k dnb scéně obecně, takže na to je odpověď jednoduchá – jak jde doba dopředu a dorůstají další a další generace, tak se vše přirozeně mění, dále vyvíjí, a i když se najde spousta pochybovačů a kritiků současné scény, tak můj názor je, že mnohem horší by bylo zakonzervování právě v té době, ke které se tihle kritici stále vrací (cca rok 1999 – 2006), jelikož dnes bez dalšího vývoje by to znamenalo, že je dnb už skutečně mrtvý. Pro mě je u nás dnb scéna v současné době ve skvělé kondici a z nové dnb produkce zatím spíše méně známých producentů, ať už u nás, nebo ve světě jsem vyloženě nadšený. Styl, který já preferuju a hraju mnoho let zažívá poslední 2 roky skvělej comeback a producenti jako Gydra, Mizo, Mean Teeth, Merikan, nebo z ČR Qo a Symplex ukazují, že dnb má stále velkou budoucnost před sebou.

Spousta mých známých, kteří se na scéně pohybují ať už jako dlouholetí posluchači, nebo i aktivní (ač třeba „jen“ garážoví) djs, přestalo na parties chodit a sound posledních let je pro ně mrtvý. Čím si myslíš, že to je? Je to skutečně tak moc v pr…, nebo se jen bojíme přijmout, že vývoj je něco nutného, trochu se v tom celém uvolnit? Pro mě samotného jako pro zaníceného fanouška je to pořád těžká otázka. Jen si říkám – není Dead Limit stejně tak dobrej track jako třeba Block Control?

V každé době a v každém stylu jsou tracky, které žere spousta lidí, ale jiné lidi naopak hodně štvou. Jestli je to Dead Limit, Mr.Happy nebo Timewarp není vůbec podstatný a mě spíš udivuje, že si spousta lidí najde čas na to, aby kritizovali něco, co se jim nelíbí a tím s tím ztráceli ještě další čas. Jaký to má smysl, netuším, ale pro mě je čas to nejcennější co v životě máme, takže ho přece nebudu ztrácet něčím, co se mi nelíbí. Přirozený je, že když člověk dosáhne určitého věku, tak dál pak špatně přijímá nové věci, vývoj něčeho co měl dříve rád už mu nic neříká a snadno se pak sníží k tomu, že má potřebu o své pravdě přesvědčit i okolí. Ale ve skutečnosti to o dané věci nevypovídá vůbec nic – pouze o tom člověku samotném.

Dnešní fanouškovskou základnu tvoří převážně generace 20+. Vnímáš při hraní pro o poznání mladší lidi nějaká zásadní specifika?

Ke hraní dnes přistupuju úplně stejně, jako když jsem začínal a nedělám žádné ústupky, co se týká selekce, nebo djského projevu. Ať už jsem hrál mnoho let z vinylů, nebo posledních 5 let z playerů, tak ta energie, dravost, někdy až zběsilost, ale v žádném případě ne nuda, se se mnou táhne po celou dobu a věřím, že tenhle můj styl je snadno rozpoznatelný i v té záplavě nových mladých „djs“, u kterých je často poznat, že jim jde hlavně o to nasypat co nejvíce tracků za co nejkratší čas, ale harmonií, gradací setu a dalšími věcmi se už moc nezabývají. V podstatě by se dalo říct, že na každém hraní musím přesvědčit lidi, že i ve svém věku na dnb podia stále patřím a navíc musím i dostát tomu obecnému názoru že „X.Morph je přece nejlepší“, což není jednoduchý, když ti na záda dýchá dav naspeedovaných nováčků, kteří mají naopak v hlavě „ať už jde ten dědek někam, vždyť sem už patříme my!“ 😉 Abych to shrnul, tak hraní dnb mě stále hodně baví, dávám tomu pořád maximum svých sil, a i když jich v čase ubývá, tak věřím, že jich mám ještě dost na to, abych vás i nadále na dnb akcích bavil aspoň tak jako doposud 🙂

Zahraničních hudebních vydavatelství zaměřených výhradně na žánr dnb jsou dnes stovky. Denně vychází možná desítky věcí. Jak moc těžké je držet krok s dobou a sledovat co se děje?

Čím jsi starší, tím je to těžší, jelikož už nemáš tolik času jako dříve. Pokud se chceš od ostatních djs odlišovat a nehrát jen top100 Beatportu, tak musíš projít tuny debilních tracků, abys mezi nimi našel doslova pár pokladů. A to chce prostě svůj čas. Často se mi stává, že objevím nějakej super neznámej track a hraju ho pokaždé třeba i několik měsíců a pak se na něj přijde někdo zeptat, dá ten track do setu na YouTube a najednou si o tom tracku začnou psát lidi na Facebooku a obloukem se to vrátí zpět ke mně ve zprávách, kde mi lidi píšou, jak objevili super track, kterej by se do mé selekce skvěle hodil 😉 Tohle je jen takovej hořkovtipnej příklad…

Před 10 lety byla standartní stopáž tracku 7 minut, dnes je docela běžné, když má track minuty 3, někdy už i méně. Kam si myslíš, že se může tohle zkracování ještě dostat? Budou se časem míchat třeba desetivteřinové pasáže vytažené z minutových tracků?

Neblázni, tohle je ten nejdebilnější příklad, kteří kritici současné scény používají. Odpověď na to je „neposlouchej hloupý radiový sračky, ale normální kvalitní dnb“. Jinak ale dnešní djing není o vychutnávání si celých tracků, dlouhých mixů apod. Je to o tom naskládat po sobě ty nejlepší části tracků tak, aby to dohromady dalo smysl a jak je ten track dlouhej není podstatný.

Dovolme si trochu nostalgie. Jak by vypadala lajna klubové noci, na kterou by ses vypravil, i kdyby trakaře padali? Stačí dvě tři (třeba už i neaktivní) jména…

Myslím, že všechno co jsem chtěl z dnb vidět, jsem už viděl a co se týká dnb akcí tak chodím jen tam, kde hraju, nebo pokud tu akci sami děláme.

Každopádně co bych vynechat nemohl by bylo tohle:

22.00-23.30 Future Sound Of London

23.30-01.00 The Orb

01.00-02.30 Massive Attack

02.30-04.00 UNKLE

04.00-??.?? Aphex Twin

A v backstagi by hrál celou noc Trent Reznor na piáno. Jo, tam bych asi zašel 😉

Pokud se nepletu, nikdy ses od djingu nedostal k produkci. Je to tak? Čím to je?

Samozřejmě pokusů bylo několik, ale vždy jsem to nechal být po uvědomění si, že produkce je z 90% o zvukovém inženýrství a do toho jsem nikdy hlouběji jít nechtěl. Domluv s už zaběhlými producenty na spolupráci taky pár proběhlo, ale bohužel to vždy skončilo jen u hromady řečí, ale skutek utek 🙂

Sleduješ mladé české dnb producenty? Máš nějakého favorita? 

Samozřejmě. Symplex, Qo a Computerartist jsou pro mě top. V závěsu A-Cray a Rido a na záda jim dýchají Razcals.

Přímo k akci, na které v Olomouci zahraješ. Jak se Ti líbí produkce Paula Bondyho aka InsideInfo? Máš od něj nějaké oblíbené věci?

Ano, několik tracků od InsideInfo jsem dříve hrával. V posledním roce sice ne, ale občas se mu i nějaká, pro mě vhodná basovka, podaří 🙂

Obligátní otázka: top 3 tracky, které v poslední době nejraději hraješ?

  1. Mindscape – Shutdown
  2. Neonlight – Bad Omen (State Of Mind Remix)
  3. The Upbeats – Doom (Black Sun Empire Remix)
  4. GYDRA GYDRA GYDRA!

 

Děkujeme X.Morphovi za rozhovor a budeme se těšit na jeho vypečený set na Basslide, první letošní dnb party v olomouckém Sku, kde vystoupí v pátek 19. ledna 2018 po boku InsedeInfo a Joe Forda!

Event.

Autor: Luke B.