Rozhovory

Chris.SU: „Česká republika je jednou z mých nejoblíbenějších zemí, hraji tu nejraději.“

Krisztián „Chris.SU“ Kovács je ikonou maďarského neurofunku. Jeho věhlas dalece přesahuje hranice země oplývající výborným bílým vínem, ostrou paprikou a vášnivými ženami.  Chris.SU se řadí mezi uznávané dje a producenty, jako jsou Jade či Mindscape ze stáje Eatbrain a redakce Hoofbeats využila před krátkým časem v Hranicích na Moravě v City Clubu na první ze série Break Down možnost tohoto sympatického chlapíka vyzpovídat. Zajímá vás, jaká je současná maďarská dnb scéna, proč je Eatbrain tak úspěšným labelem, nebo kam si zajít v Budapešti do klubu? Pojďte s námi na kus řeči s Chrisem.SU!

Chrisi, jak se těšíš na dnešní hraní?

Těším se opravdu hodně. Česká republika je jednou z mých nejoblíbenějších zemí, hraji tu nejraději. A hraju u vás hodně. Lidé v Česku jsou skvělí a milují dnb, underground styl, rozhodně se moc těším.

Naposledy jsi hrál v pražském Crossu, je to tak?

Ano, bylo to zrovna včera. Tento týden budu hrát v České republice na dvou parties. Včera jsem hrál s MC Fedora a s No Money. Bylo to skvělé.

Tím jsi už odpověděl naši další otázku, zda máš rád hraní v České republice…

Ano, jak jsem řekl, vaše země je pro dnb skvělá. Čechy baví underground style. Hraju dnb už skoro dvacet let. Lidé tady chápou, že někdy taky zahraju jeden nebo dva starší tracky, protože už poslouchají dnb taky dlouho a ocení je.

Hodně djů říká, že jezdí kvůli fanouškům do České republiky rádi…

Samozřejmě.

Jaký je Tvůj nejoblíbenější český klub?

Tak to je Cross. Ne jen proto, že je to dobrý klub, ale je to i místo, kde se odehrávají další kulturní akce. Je tam skvělá kavárna a jídlo. Je to prostě dobré místo, kde se můžou lidi jen tak zastavit.

 

Byl jsi už někdy v Olomouci?

Ano, myslím, že v Sklubu. Nebylo to pod Hoofbeats a možná šlo o jiný klub. Ale v Olomouci jsem určitě už byl. S Hoofbeats jsem byl ve Valašském Meziříčí. Pamatuju si to dobře, protože se mi mezi Brnem a Valmezem udělalo špatně. Myslím, že šlo o nějaký virus, zvracel jsem během řízení. Bylo to na dálnici, kde nebyl žádný odstavný pruh, ani žádný sjezd dalších 20 km. Potil jsem se a bylo mi příšerně. Bylo to v roce 2013. Dokonce si pamatuju rok, na tohle nikdy nezapomenu. Zvracel jsem snad čtyřikrát. Stejně jsem odehrál svůj set a pak, když jsem vrátil do auta, kde bylo všechno špinavé, povídám prostě „kluci, pardon…“. Jo, tohle nikdy nezapomenu. (smích)

Jaká je teď v Maďarsku scéna?

V Maďarsku je scéna docela hodně soustředěná do Budapešti. Naneštěstí u nás nemáme tolik velkých měst, jako v České republice. U vás je jich hodně, Ostrava, Olomouc, silná scéna je v Brně. V Maďarsku máme velké parties bohužel jen v Budapešti. Před deseti lety jsme mívali velké parties ve všech velkých městech, ale pak, v roce 2008, udeřila finanční krize. Přišel dubstep typu Skrillex a tenhle podivný druh dubstepu vůbec, který byl populární v roce 2011 a scéna na venkově se pak už nikdy nedala dohromady.

A jsou teda nějaká živá města mimo Budapešť?

Je to Debrecen, Szeged, Sopron, parties jsou i na Balatonu. Možná jste slyšeli o jezeře Balaton, je to hlavní maďarská prázdninová destinace, máme tam nějaké festivaly. Ale to je jenom v létě. Takže klubové parties jako je ta dnešní prostě moc nemáme. Bohužel.

To je určitě škoda, doufejme, že se to časem změní. Chrisi, až pojedeme do Budapešti, kam si máme určitě zajít?

Pravděpodobně nejlepší je Aquarium Club. Je hodně v centru a má tři patra: hlavní patro má kapacitu 1500 lidí, střední 800 a nejmenší room je pro 300 lidí. V Budapešti je také místo zvané A38, je to klub v lodi na řece Dunaj. Je to velmi speciální místo, má taky kapacitu okolo 800 osob. Takže tohle jsou nejlepší místa. A pak možná Corvin, je to střešní bar, kde si můžete dát drink nahoře na střeše a koukat na město. Jo, určitě tahle tři místa.

Máme tu otázku ohledně Eatbrainu. Proč myslíš, že je jeho pozice ve světě dnb tak silná? Proč je tak jedinečný a čím je tolik zajímavý?

Jade dal do labelu opravdu hodně práce. Logo, design, všechno je perfektní. A načasování, kdy se Eatbrain objevil, bylo taky perfektní. Myslím si, že to bylo v tom, že label začal v roce 2011, což byla doba, kdy splasknul obrovský hype okolo dubstepu a lidi, kteří poslouchali tyhle podivné basslines začali být z dubstepu znudění a vrátili se k těžšímu neurofunku a podobným stylům.  Další půlka lidí pak poslouchá trap. Já si myslím, že největší úspěch Eatbrainu spočívá v tom, že Jade vydává hodně kvalitní hudby od dobrých umělců a taky nových jmen. Objevil lidi jako Agressor Bunx, L33, nové duo Gydra a taky pořád vydává věci starších projektů jako Mindscape, State of Mind nebo věci moje. Taky si myslím, že zvuk Eatbrainu je velmi specifický, ale také různorodý: každý jeden release je trochu jiný. Takže charakter zvuku je velice silný, má to velké logo, merchandise a je skvělé být členem této rodiny.

Můžeš doporučit nějaká mladá vycházející maďarská djská a producentská jména?

Jasně, tak třeba týpek, který si říká Liveon, hrál minulý rok poprvé na Let It Rollu. Je to tak trošku miláček dje A.M.C., který mu vydává věci na Titan Recordings. Pak je pár lidí, co vydávají jumpupové věci. Což pro mě není problém. Hraju sice nejvíc neurofunku, ale v Maďarsku se snažíme být všichni kamarádi. Jsme malá země, snažíme se pomáhat si navzájem, takže mi nevadí, jestli jde o jumpup a pomůžu i s tím, třeba jako v případě Clay and Puppets, kteří hrajou pravidelně v Belgii. V Belgii je veliká dnb i jumpupová scéna, takže se jim snažím pomáhat s mixdowny a posílám jim k poslechu tracky, stejně jako oni posílají tracky mě. Všichni jsme přátelé.

Ta soudržnost je skvělá věc, to zní moc hezky. Jak to jde s Tvým labelem FATE Recordings?

Měl jsem malou pauzu. Minulý rok jsem dal nějaké tracky na Eatbrain, ale mám připravené dva releasy. Jeden track už pouštěl loni v září Friction na BBC Radio 1. Myslím, že je to úspěch, ale nechci konkurovat Eatbrainu. Label mám pro svůj osobní zvuk, který je o něco melodičtější. Ale taky třeba pro techno. Takže Eatbrain dělá hlavně neurofunk a FATE Recordings je pouze pro mé vlastní tracky. Žádní jiní umělci na něm nevydávají, takže si nemyslím, že by tam měly vycházet věci každý měsíc. Jinde každý měsíc něco vychází a já mám za to, že je lepší mít méně tracků, ale kvalitních, které si každý zapamatuje. Jako třeba moje věc Together In The Night, kterou jsem dělal s Mirou a Andy C ji umístil na svou kompilaci Nightlife Vol. 6 (pozn. redakce: jedná se o Andyho mixdown projekt, který realizuje nepravidelně od r. 2003, Chrisův track se zde se objevuje vedle věcí od umělců jako jsou Sub Focus, Audio, Wilkinson či S.P.Y; zatím poslední mix cd vyšlo v roce 2013). A právě tahle věc vyšla i na mém labelu.

 

 

To je velký úspěch. Co si myslíš o vývoji dnb scény? Vidíš nějaké změny ve zvuku? Kam podle Tebe dnb směřuje?

Obecně si myslím, že je pořád hodně nových producentů, což je klíč k úspěchu dnb. Žánr je, i po nějakých 25 letech, stále silnější a silnější. Stále přichází noví producenti, snaží se zvuk osvěžit. Myslím, že teď máme vynikající scénu, protože se na ní objevuje těžší zvuk a zároveň tu máme věci jako je Liquicity. Je tu taky jumpup, který sílí, takže je tu pořád příliv nových věcí, nových producentů. Myslím si, že s tím, jak se vyvíjí technologie a producenti se snaží využít jejich možností, je to pořád lepší a lepší.

Chrisi, napadá nás otázka, jak to, že jsi nikdy nevydal LP?

To je velice dobrá otázka. Skoro jsem vydal album na Subtitle v roce 2010, jenže label v tom čase změnil distribuční společnost, protože ta stávající zkrachovala. Měl jsem připravených skoro 20 tracků na album. Jenže s novým distributorem už mohl label vydávat jenom EP. Takže mi pak vydali EP s názvem F.A.T.E. (pozn. redakce: na tomto vinylu najdete skvělou věc First Snow.) A pak jsem se stal otcem, takže s malou dcerou okolo už jsem pak neměl tolik času, abych dal celé LP dohromady. Ale mojí dceři je teď už 5 let a já si myslím, že jsem připravený album konečně udělat. Takže je to určitě v plánu, pravděpodobně to bude na mém vlastním labelu. Měli jsme také projekt zvaný Tactile, což byla velmi úzká záležitost pěti lidí. Byl jsem jedním z nich a album jsme vydali v roce 2006 na Timeless Recordings. Takže technicky jsem já osobně byl součástí alba. Album se jmenuje Super System LP, produkoval jsem většinu tracků, ale nešlo o mé sólové album. Takže, moje sólové album je teprve na cestě.

Můžeme se těšit?

Ano, určitě je to v plánu. Myslím, že to bude někdy příští rok na jaře.

Co je pro Tebe v hudbě největší inspirací?

Mám opravdu rád soundtracky. Třeba Cliff Martinez je v mých očích obrovský producent. Mixuje totiž orchestrální věci s elektronickou hudbou. A já, protože jsem hrál dvanáct let v orchestru na cello, ale mám také zároveň rád technologie a elektronickou hudbu, tak takové propojení obou sfér pro mě znamená velkou inspiraci. A mám rád i jiné hudební styly, třeba techno. Mám rád třeba tvorbu Richieho Hawtina, to je jeden z mých oblíbených djů. Snažím se získávat inspiraci od ostatních djů, kteří dělají elektronickou hudbu.

Když mluvíš o soundtracích jako o inspiraci, můžeš zmínit nějaký, který Tě inspiroval nejvíc?

Tak třeba soundtrack k filmu Solaris od zmíněného Cliffa Martineze. Udělal jsem track se stejným názvem a byl inspirován právě jeho soundtrackem. Je to asi můj nejoblíbenější soundtrack. A mám taky hodně rád Björk.

K Björk se samozřejmě ještě dostaneme, to nemůžeme minout. Ještě nám ale řekni, živíš se djingem a produkční činností, nebo děláš ještě něco jiného?

Ano, stalo se to mou profesí. Naštěstí můžu říct, že mám takovou kliku, že už mě to živí. Chodil jsem na technickou univerzitu v Budapešti, abych se stal zvukovým elektronickým inženýrem, tu jsem teda mimochodem nikdy nedokončil, protože prostě přišla muzika. Takže ano, je to teď má hlavní profese. A jsem taky na částečný úvazek učitelem ve škole elektronické hudby. Jmenuje se to imPro School a najdete ji na Budapest School of Music Technology. Mám tam několik výukových setkání, kde na počítači lidem ukazuji, jak jsem dělal některé svoje tracky, nebo jak jsem vytvářel některé basové linky. Je pro mě zábava o tom mluvit, protože když o něčem mluvíš, tak se tím vždycky sám něco naučíš. Někdy udělám věc, o které ani nevím, že jsem ji udělal nějakým konkrétním způsobem, a když o tom pak mám mluvit, dostává se mi najednou hlubšího porozumění, proč jsem věc udělal právě tak, jak jsem ji udělal.

To zní jako velmi zajímavá zkušenost. Pojďme ale k už zmíněné Björk. Tvůj remix jejího tracku All Is Full Of Love je nadčasový, jako z jiného světa. Jak se to povedlo? Slyšela Björk ten remix?

Vlastně jej slyšela, ano. Bylo to, myslím, v roce 2008, když jsem ten remix udělal. Použil jsem verzi z alba, protože ta nemá žádné bicí, takže ty jsem udělal vlastní a přidal basovou linku. Tehdy jsem poslouchal její album Homogenic, na kterém track je a řekl jsem si „Rád bych vytvořil nějaký druh atmosféry v dnb setu, takže proč se nepokusit dát nějaké krásné bicí právě do tohoto tracku?“. A tak se to stalo. Björk byla někdy v devadesátkách přítelkyní Goldieho. Goldie můj remix slyšel a Björk ho poslal. Ona ho pak také slyšela a řekla, že se jí líbí. Ale neplánovalo se nic jako vydání oficiálního remixového alba nebo něco takového. Prostě jsme vydali bootleg vinyl. A já vlastně příští týden jedu poprvé na Island, však víte, že Björk je z Islandu…

 

 

Jasně. Mluvil jsi s ní někdy?

Ne, ona na Islandu nežije. Ale prostě se chci podívat do země, která ji tolik inspirovala. Je to úžasná věc. Opravdu se na to těším. Beru tam svou ženu a máme tři dny, abychom se podívali kolem. Chci vidět, co inspirovalo Björk k tak úžasným trackům, jakým právě All Is Full Of Love nebo jiné, jsou.

Potřeboval jsi na ten remix nějaké povolení? Jak to vlastně funguje, když chceš remix udělat?

Ptáte se na to, jestli mám nějakou specifickou představu? Nebo myslíte, jak začínám, pokud mě někdo požádá, abych remix udělal? To je hlavní otázka, jestli správně rozumím…

To taky. Zajímá nás, i jaké jsou kroky v tvorbě remixu?

Prostě mám v mysli nějakou určitou představu a obvykle trvá jeden den, než jí dám základní proporce. Musím mít rád originální track. Pokud nemám, prostě to nepřijmu a takovou práci nedělám, protože o čem by to pak bylo? Nemůžu udělat dobrý remix, když se mi nelíbí původní verze. Základní myšlenka teda trvá asi den a pak si se samotným mixdownem hraju dva nebo tři týdny. Většinou prostě zkouším, jak si ten track sedne s mým zvukem. Snažím se vytvořit vlastní bicí a basové linky – takové, o kterých si myslím, že budou do tracku pasovat.

Potřebuješ k tvorbě remixu nějaké povolení, práva? Musíš se ptát autora tracku?

Jsou dvě formy tvorby remixu. Jeden způsob je takový, že mě někdo oficiálně požádá, takže nemusím o nic žádat, protože někdo žádá mě. Když se mi track líbí a chci udělat remix, snažím se udělat věc především stoprocentně legálně a pokud to z nějakého důvodu nejde, pak prostě udělám bootleg a je to. Pokud ale ono svolení nemám, vždycky je těžké remix udělat. Ale třeba v případě Björk jsem jí nežádal, aby mi svolení dala, nic jsem neřešil. Byl to prostě okamžitý nápad. Když jsem poslouchal to její album, řekl jsem si „Okay, prostě pod to hodíme nějaké bicí…“. Nikoho jsem se neptal. (smích)

Co plánuješ do budoucna? Mluvil jsi o albu, co chystáš dál?

Chci prostě dál dělat dnb tak dlouho jak to půjde. Ale v dlouhodobém horizontu chci dělat filmovou hudbu. Až zestárnu, nejspíš už nebudu jako dj hrát každý týden, ale vždycky chci s hudbou něco dělat. Možná produkovat tracky druhým lidem jako třeba pro MC Fedoru. Ta vydala před časem album a já jí z něj produkoval dvě věci. A taky bych rád psal písně, a to je zase případ Fedory, kdy jsem jí napsal nějaké texty, stvořil melodii a vůbec všechno okolo. Možná prostě přestanu, až zestárnu a budu stát znuděný někde vzadu, ale okolo muziky chci vždycky prostě co dělat.

Chrisi, díky moc za moc příjemné povídání. Přejeme Ti, ať Tě hudba pořád baví!

Díky moc a budu se těšit zase někdy příště!

Autoři: Eliška S., Lukáš B.