Dvojčata jsou dva jedinci, kteří vznikli zmnoženým těhotenstvím u člověka nebo savců rodících obvykle jen jedno mládě.“ U dvojčat pak není neobvyklé, že sdílí podobné zájmy a jsou obdařeni obdobnými talenty. Vezměme si třeba takové Olsenky a jejich „herecký“ talent nebo bratry Kaulitzovy ze skupiny Tokio Hotel… My tu ale dnes samozřejmě nebudeme polemizovat o americkému filmovém průmyslu ani o Deutsche Musik. Jak už titulek samotný napovídá, řeč bude o bratrech z východu, kteří přijali pozvání na náš mejdan, konajíc se, trochu netradičně, za hranicemi města Olomouc. Ostravo, třikrát hurá!

Místní klub Fabric jsme v hojném zastoupení společně se Signalem navštívili před pár měsíci. Tentokrát se chystáme atakovat druhé útočiště ostravských drum and bassových nadšenců, klub Marley. Zde jsme společně s Agressor Bunx a MC Nuclear hostovali naposledy v listopadu loňského roku.

Tentokrát vám však vezeme nálož mnohem tvrdšího kalibru, automatickou pušku Gancher & Ruin s kadencí až 200 úderů za minutu. Dimitry a Alexej Goncharenkovi se narodili, stejně jako většina válečných zbraní, v Rusku. Pochází z Gatchina, malého města poblíž Petrohradu.

Zalíbení v hardcore DNB (v té době ještě samozřejmě nic jako crossbreed neexistovalo) společně objevují někdy v roce 2003, přičemž od samého začátku kladli důraz na produkci. V jednom z rozhovorů se v souvislosti s počátky vlastní kariéry vyjádřili takto: „Na začátku jsme se dost báli, že nás publikum vůbec nepobírá. Vypadali jsme jako čtrnáctiletí parchanti, co skáčou po stagei. Dost lidí nás pak pomlouvalo, asi ze žárlivosti. Říkali, že jsme jen zpovykaná děcka zazobanců, která platí Ivanovi (Cooh) nebo Mathisovi (The Panacea), aby za nás produkovali tracky.“ Celý rozhovor zde.

Své první skladby posílali právě Coohovi, kterému se líbily natolik, že je začal sám hrát. Krátce na to bratři vydali na Melting Pot Records svůj první vinyl Paranoia.

Gancher & Ruin se od svých kolegů djů výrazně diferencují tím, že se ve svých setech nedrží pouze jednoho žánru. Jejich tradiční mix, kde kombinují drum and bass, čistý hardcore, nebo dokonce techno není snad nikomu cizí. Tímto se vymykají většině zarytých standardů klasického drum and bassu a možná právě proto se těší takové slávě. Na stagei jsou pak vždy skvěle sehraní, vynikají svým energickým vystupováním a s nadšením pumpují adrenalin do žil všech přítomných tanečníků.

„You don’t have to be a prisoner of one style.“

Důkazem o jakési nestrannosti, je třeba hymna k poslednímu ročníku Exploration Festivalu. Na Exploration Anthem se podíleli společně se Zombie Cats a dali vzniknout docela slušnému kombu. Dvojčata si spolupráci s neurofunkovými hvězdami vychvalovala a podobné collaby shledávají velmi zábavnými a obohacujícími.

 

Pouť napříč releasy již tradičně započneme u toho nejmladšího, 7. září se kluci připsali na Various Artist pod taktovkou Mindocracy Recordings aka Best of 10 Years. Inspirováni vlastním LP Arsenal ze srpna 2016 zde přispívají tracky Allegiant, RNGD a Arsenal.

Velkou parádou je pak hardcorovými kopanci protkané Outlaw EP z roku 2018. Po několika neurofunkových zářezech na Eatbrainu jsme všichni netrpělivě čekali, s čím kluci přijdou tentokrát. Po zveřejnění prvních ukázek na SoundCloudu nám bylo jasné, že neurofunku dali zase na chvíli sbohem.

 

Pod záštitou Thrasherova PRSPCT Recordings vyšlo v dubnu celkem 6 bangerů a jeden je, milí zlatí, lepší než druhý. Z celého EP jsem si nejvíc oblíbila Force, který je našláplý přesně podle mého gusta a kope tak dvakrát víc, než 230 V.

 

Eatbrain na svém Divergence LP letos v březnu shromáždil největší osobnosti světového neurofunku a dal vzniknout albu, kde se vedle jmen jako Gydra, A.M.C, L33, Redpill, Mizo Agressor Bunx, objevují i bratři Goncharenkovi. G&R se zde zapisují s trackem Insider.

 

Nenápadně přeskočíme Mask Off EP z prosince 2017, které mě svým obsahem zvlášť nezaujalo a přesuneme se k vůbec prvnímu LP. Arsenal LP vychází na Mindocracy Recordings v srpnu 2017 a po předcházejícím releasu na Eatbrainu to byla vskutku zdařilá kompenzace všem, kteří si po The Chase EP prožili skutečný neurofunkový miniinfarkt.

Nuže, kdo dává přednost tvrdším a nelítostnějším tvářím Dimitryho a Alexeye, ten si zde přijde na své. Čerpajíc z vlastních poznámek, vycucávám RNGD, ke kterému jsem si v záchvatu absolutní paralýzy poznamenala: „big love!“.  Víc, než mé subjektivní poznámky vám snad napoví samotná hudební ukázka…

 

Abychom se však netočili pouze v kruhu pekelném, zvolníme teď na chvíli a dáme příležitost těm z vás, kteří láskou k crossbreedu neoplýváte. V rozhovoru pro dnbmagazine.com se kluci o své „konverzi“ k neurofunku zajímavě a obsáhle rozmluvili. Idea našich ruských bratrů v zásadě spočívá v tom, že se chtějí neustále rozvíjet. Oba se shodnou na tom, že hudba jako taková jest oblastí značně různorodou a každý umělec se tak může od ostatních svévolně diferencovat.

Čím více žánrů posloucháš, tím více rosteš a posouváš se nejen jako producent, ale také jako osobnost. Speciálně pak, když v produkci vycházíš z různých hudebních stylů, nabíráš tak neustále nové obzory a tím pak získáváš úplně jiný pohled, třeba zrovna na drum and bass. Máš-li rád neurofunk, dělej ho víc, nejsou zde žádné hranice, zkoušej to a posouvej se dál.

Takže… Jak vlastně The Chase EP vzniklo? Člověk sám, ty, já, tvoji rodiče, máme potřebu neustále růst, zdokonalovat se v oblíbených činnostech, zaměstnání, studiu… Stejně to přirozeně mají i hudební producenti, které by měl každý nový release posunout o krok dál. Pro duo Gancher & Ruin byl „new level“ právě neurofunk. V tomto subžánru našli zalíbení již mnohem dříve, než se jej vůbec opovážili vydávat. V zásobě měli spoustu vlastních neurofunkových tracků, avšak nikdy s nimi nevyšli ven.

Jednoho dne se ale rozhodli, že to prostě zkusí a uvidí, jak na to budou jejich fanoušci reagovat. V souvislosti s vlastními zásadami však nechtěli dělat neurofunk tak, jak jej dělají ostatní producenti. Především pak chtěli najít rovnováhu mezi svými starými „já“ a jejich novým stylem a zároveň nebýt jedni z mnoha.

Úkol si tedy dali nelehký. Výsledkem jejich snažení jest úspěšné The Chase EP, které se zapsalo na konto mozkožroutů. Jump!, na kterém se podílel i sám Eatbrain king, Jade, je v žebříčku Beatport Top Ten Tracks G&R na třetím místě.

 

Nutno podotknout, že toto byl debut v podobě EP. Na Eatbrainu se totiž bratři zapsali už v roce 2015, a to hned třikrát. S trackem At All Costs na Various Artists Mirror Universe 1, podruhé na Mirror Universe 2 společně s L33 a trackem God a pak ještě jednou samostatně s Lie.

Z releasů staršího původu pak určitě stojí za zmínku collab s pánem crossbreedu, umělcem a renesančním člověkem Ivanem Shopovem. Ivana budete s největší pravděpodobností znát spíše pod jeho drum and bassovým pseudonymem COOH. Klukům dal příležitost nejen v začátcích, ale posléze na vlastním Rebirth LP, které je plné těch nejvybranějších lahůdek z crossbreedové kuchyně. Jednou z mých oblíbených je právě Continuity, která vznikla ve spolupráci s dvojčaty.

 

V roce 2014 se G&R upisují pod Position Chrome a s Awake EP dávají vzniknout třeba Wake The Demon Uebermensch nebo remixu na Planet Cybertron, jehož autorem v originálním znění je pán se zlatým úsměvem, The Panacea.

Na úplný závěr si dáme zářez na Industrial Strength Records z roku 2012, remix na No Longer Human, Original Mix by Homeboy a Lowroller. Úvodní mužský vokál střídá pasáž, nesoucí se v tempu, kterému bychom stíhali snad jen pod výhrůžkou smrti. Celý track se nese ve jménu ponuré atmosféry a já ve vybraných pasážích nabývám dojmu, že snad utíkám před svými nejhoršími nočními můrami. Fázi hrozivého úprku pak střídá ženský vokál do posluchačova svědomí promlouvajíc způsobem, který k absolutnímu sebezapření přiměje i člověka bez viny. Amen!

 

Ostravo, jsi připravena na ruskou nálož pekelného crossbreedu ve vyvážené kombinaci s neurofunkem nejvyšší kvality? Kromě bratrů Goncharenkových do Marleye zavítá třeba Symplex, QO ve společném setu s Computerartistem, Animal a hardcorovější selekcí nás obdaří Modetech a Bones. Vidíme se tam!

Event!

Pavla K.