Jednou mi jeden můj kamarád řekl: „neurofunk je hudba pro lidi, kteří si v životě sáhli na dno“. Jasně, zapomeňme teď na Aničku a Pepíka, kteří si za peníze z první brigády koupili koláček a šli se rozsekat do první lajny, vybaveni vším krom dobré nálady. Existuje zde ale možnost, že právě události v našich pozemských životech jsou tím, co nás s temně zklamanými tóny skutečně spojuje? A jestli ano, není pak pravdou to, že v tom, co nás ve své podstatě definuje jakožto člověka s bolavou duší, nacházíme podstatu bytí? Co se tedy doopravdy skrývá pod pojmem neurofunk? Na tuto otázku si každý z vás bude zřejmě muset odpovědět sám. Neboť to jest záležitost ryze subjektivního poznání a my se můžeme jen domnívat, co s neurofunkem spojuje tebe, mne nebo Aničku s Pepíkem, kterým jsem v úvodu možná trochu křivdila.

Co bych snad s naprostou jistotou tvrdit mohla je fakt, že tento subžánr je na mejdanech rozhodně tím nejvyhledávanějším a nejhranějším ze všech členů rodiny drumandbassových. Zřejmě nemá takový dosah jako jeho o poznání autističtější brácha liquid, kterého si na rozdíl od neura připustí k tělu i civilní posluchači DnB (dokonce i řada mých na popíku odkojených friends… #lifegoals), o to víc jsme si pak ale my, skalní fanoušci, bližší. Samozřejmě, že každá persona milující výrazné basové linky přirozeně tíhne k jinému subžánru DnB. Možná máš radši deep, jump, crosbreed… Ale i milovník melancholického liquidu plného euforie občas potřebuje prohnat žilou něco trochu drsnějšího.

Na rozehřátí si dáme fresh novinku v podobě remixu tracku Foundation od Black Sun Empire, za kterým stojí bulharský producent L33.

Kořeny neurofunku sahají do celé řady hudebních žánrů, přičemž nejvíce jej ovlivnil techstep. S pojmem neurofunk se pravděpodobně poprvé setkáváme v autorském díle anglického hudebního kritika a žurnalisty Simona Reynoldse. Ve své knize Energy Flash: A Journey Through Rave Music and Dance Culture autor subjektivně popisuje vývoj techstepu a v úryvku, který jest přiložen níže se pak o samotném neurofunku zmiňuje v souvislosti s trackem The Cult od britského dua Source Direct.

Autor knihy označuje The Cult jako průlomové dílo post-techstepu, tedy neurofunku. Z tracku, který mimochodem vznikl v roce 1995 je cítit onen velmi výrazný vliv techstepu. Monotónní bassová linka je doprovázena doslova husí kůži nahánějícími ambientovými zvuky, které skutečně jakoby pocházely z nejtemnějších hlubin našeho svědomí. Poslech jen na vlastní nebezpečí.

Prvními propagátory tohoto subžánru byli dle dostupných zdrojů producenti a kolegové Ed Rush a Optical, kteří spolu v roce 1998 založili label Virus Recordings. U zrodu neurofunku  pak dále stála jména jako Matrix, seskupení Cause 4 Concern a později třeba Gridlok, Noisia, Phace nebo The Upbeats. Výčtem jmen neurofunkových producentů bychom mohli strávit celé dny i noci a pravděpodobně bychom se nikdy nedopídili konce, neboť nadějných djů a producentů neustále přibývá…

Ochutnávka z roku 1997, se kterou Optical povýšil tehdejší neurofunk na o poznání agresivnější úroveň. To Shape The Future vydává na londýnském labelu Metalheadz, který  za sebou má v té době už tři roky zkušeností.

Nyní se však přesuňme do roku 2018, do doby, kdy se neurofunku dostává snad té největší slávy a nahlédněme pod pokličku současným trendům. Co se teoretických východisek týče, musíme však být velice obezřetní. Definice jako taková prakticky neexistuje a samotní producenti, jež bývají s tvorbou neurových funků spojováni, občas sami neradi na otázku „co vlastně hraješ?“ odpovídají. Pohybujeme se tedy na velmi tenkém ledě a jakýkoliv krok vedle by mohl mít fatální následky (zejména pro autora, jež by musel čelit připomínkám drumandbassových expertů).

Přesto si však dovolím vypíchnout alespoň několik významných rysů, jež jsou pro tento subgenre nejvíce typické a vystihující. Neurofunk je žánr agresivního rázu. Vyznačuje se drsnou basovou linkou a on point je zde oproti melodii spíš zvuková stránka. Specifickým ukazatelem jsou pak explozivní, dynamické dropy, které byste například v liquidních věcech hledali jen marně. Takový epický drop v jednom momentě obrátí celý track vzhůru nohama, mění rytmus, basovou linku a ve většině případů je doprovázen hysterickým křikem z hrdel ravers, neboť this is what we were waiting for.

Tímto bych ukončila první díl ze série o neurofunku. Zároveň doufám, že zde zaznělo vše podstatné a slibuji, že již brzy se dočkáte pokračování!