Co to znamená být originální? Ve světě sedmi miliard lidí, kde si každý tvor nárokuje právo vybočovat z davu a odlišovat se od svých pozemských souputníků, je snaha být originální vcelku zoufalou touhou zrozenou z jakéhosi božského komplexu, který jsme převzali na svá bedra jako ti, kteří se nyní skví na vrcholu pomyslného potravinového řetězce. Nemáme žádné přirozené predátory, proto svou snahu dominovat nad druhým, pomyslně rozervat svými zuby maso toho druhého a poskytnout tak živiny svému tělu i mysli, uspokojujeme skrze moc, peníze či talent. A nejlépe všemi třemi zároveň.

Za účelem být viděn jako originální a takto i uznáván a veleben, trochu jako Severus Snape ve své komnatě plné ingrediencí nejroztodivnějšího charakteru ku přípravě nejpotentnějších lektvarů,  musíte do kotlíku vhodit špetku mládí, smítko štěstí, trošku nadání, krapet experimentální nátury a vskutku velkou dávku vaší duše, bytostnou esenci vašeho Já, jakýsi vibe, který z vás dělá právě vás a ne někoho jiného. Ano, i přesto jak velice stejní všichni hluboko v naší duši jsme, zároveň se přesně na tom hlubokém místě skrytém pod povrchem normálnosti a obyčejů lidské zkušenosti nejvíce i odlišujeme. Je to paradoxní, ale to je přece i celá naše existence.

Chcete být originální? Zůstaňte věrni sami sobě, svému životu, pocitům i zkušenostem. Tohle přeneste do svého díla a přesně tohle vás odliší od všech ostatních. Nikdy nekopírujte, pouze se nechte inspirovat.

S tímto řečeno, dnešní článek má pojednávat o holandském zázraku jménem Signal. Nedávno mu bylo teprve dvacet let, ale přesto je již teď jedním z nejoriginálnějších producentů na poli zlámaných taktů. Proč? Možná proto, že si velmi dobře uvědomuje a správně také odměřil všechny potřebné přísady do elixíru originality.

Signal alias Jonathan Kievit se hudbě věnuje od raných třinácti. Lásku ke skládání uším lahodícím zvukových vln v něm zažehl školní úkol, kdy měl složit píseň. K drum and bassu ho přivedl remix Scary Monsters and Nice Sprites od Skrillexe, který má na svědomí nizozemská gargantua Noisia. A právě na imprintu Invisible Records, jež patří právě pánům Nikovi, Thijsovi a Martijnovi, vyšlo nejnovější jeho EP s melancholickým názvem Solitude.

Solitude obsahuje osm tracků, kterým se teď trošičku více podíváme na zoubek.

Track, který EP otevírá – Move Me – v sobě nese jasný příkaz. Pohněte sebou, buď jen tělem, nebo i svou duší, do jiných sfér a dimenzí. Protože primární účel hudby spočívá přesně v tomto – v pohybu. I pocity a asociace, které hudba vyvolává, jsou totiž v určitém smyslu jeho formou.

Move Me dostává svému jménu bez větších problémů, svou přímočarou kadencí se neztratí v žádném setu a donutí rozpohybovat svá tělesná ústrojí i ty nejzarytější odpůrce tance jako volnočasové aktivity.

Duster, track s pořadovým číslem dva, je na EP jedinou se vyskytující spoluprací. Podílelo se na něm totiž i ruské duo Synergy. Duster ve svém překladu označuje prachovku a v čilé asociaci s domácími pracemi a uklízením není zrovna nejtěžší představit si vykonávání této mnohými nenáviděné činnosti právě do tónů tohoto tracku. Refrén vzdáleně přece jen připomíná vrčení vysavače a jakýsi vzdáleně slovansky znějící hlas, který se skladbou prolíná, vám může posloužit jako sice nelítostný, ale účinný motivátor.

CRSH’D je název tracku číslo tři a skvělou ilustrací Signalovy experimentální nátury. Neurofunk v jeho podání zní svěže, neotřele a nápaditě. Odráží se v něm jak Jonathanovo mládí, tak i touha neopakovat pořád a stále dokola ty samé a stejné postupy, nýbrž stvořit si své vlastní. Otisknout tak do hudby kus sebe.

Čtvrtý track nese název Pixilate. Flirtuje tak trochu s deepem, basa je hlubší než Mariánský příkop, ovšem ve svém celku se stále jedná o staré, dobré a poctivé neurologické vyšetření. Jeho poslech doporučuje devět z deseti studovaných doktorů! Přesvědčte se sami!

Lunula je takový ten bílý půlměsíček, který vám zdobí nehty a rovněž také název tracku číslo pět. Žánrově je to písnička těžko zařaditelná, samotný začátek zní trochu jako intro ke Stranger Things, zbytek se nese v halftime rytmu s různými dalšími mašličkami a ozdůbkami. Má taktéž trochu strašidelnou atmosféru, takže v nějakém krvelačném bijáku by se určitě neztratila.

Rain Dance, číslo šest, je osobní favorit autora tohoto článku. Zvuková aranžérie tracku skutečně připomíná prudký liják vyvolaný extatickými tanečními kreacemi pradávných domorodců pod vlivem volně rostoucích halucinogenů. My jako domorodci novodobí podobné stavy mysli simulujeme nikoliv za účelem hojné sklizně, ale jako únik před klecí, do které jsme dobrovolně a za střízliva zamknuli svá těla, mysli, touhy, sny i potřeby. Nuže, alespoň že tak.

Pohněme se dál …

Unsure, track číslo sedm, zní a uhání kupředu jako supervýkonný počítač procesující trilion operací za milisekundu. Rychle a zběsile vstříc svému nevyhnutelnému konci, jelikož všechno má, bohužel či snad bohudík, svůj konec.

S touto veselou myšlenkou přesuňme se nyní k poslednímu tracku, který EP Solitude nabízí. Track osmý a poslední, s názvem You Do You. You Do You v hrubém překladu znamená cosi jako „Buď sám sebou“, což se hezky pojí s myšlenkou v úvodu již vyřčenou. To, co dělá vás, vaše dílo i život originální je váš osobitý přístup, jakési bytostné cosi vlastní pouze vám. Esenci toho musíte správně odměřit a vyextrahovat a projektovat zpět do světa. A pak i vy třebas stvoříte něco, co přestojí věky věků a co bude obdivováno mnoha generacemi po vás. Protože jedině takhle se dá prozatím dosáhnout nesmrtelnosti. Signalovi se to zdá se podařilo, sláva mu!

EP Solitude vyšlo 9. listopadu na Invisible Records. Album si můžete zakoupit třeba zde!