Když se zamyslíte nad pojmy jako satanismus, exorcismus, vyhynutí, anihilace, temnota, ďábel apod., pravděpodobně první co vás napadne je to, že se jedná o tuze temné, někomu možná i strach nahánějící, věci. Ve slušné společnosti o těchto věcech většinou nemluvíme, ranní heřmánkový čaj a chléb s pomazánkovým máslem si většinou zpříjemníme spíše žhavými novinkami z Hollywoodu než studováním případu Anneliese Michel, tedy jednoho z nejslavnějších případů vymýtání ďábla ever. I když proti gustu samozřejmě žádný dišputát, pokud takto rádi trávíte svá rána, o to víc slávy vám za to, že nejdete s proudem.

Anyway…

… jelikož jako k dogmatičnosti puzené bytosti máme tendence vidět svět spíše černobíle než v různých odstínech šedi, věci jsou pro nás buď dobré anebo zlé. Dobro má své vymezené hranice, a stejně tak zlo. Do kategorie zla tudíž bez ostychu zařazujeme všechny v úvodu zmíněné koncepty i věci s nimi, ať už právem či ne, asociované. A jednou z věcí, kterou jen milerádi asociujeme s produkty zla je i tvrdá hudba. Rock n Roll, death, black, doom či trash metal, industrial, acid, techno, třeba i neurofunk, darkstep, hardcore drum and bass, všechny tyto styly byly a do dnešního dne mnohými stále jsou považovány za sémě ďáblovo, svádějící ovečky boží na scestí lemované tvrdými drogami, satanistickými rituály, orgiemi a kaviárem z létajících ryb.

Je to samozřejmě ve většině případů hloupost, vaše záliba v černých očních linkách, hororových filmech nebo textech o znesvěcení Panny Marie, neznamená, že se každý úplněk vydáte na váš lokální židovský hřbitov upálit ve jménu Cthulhu pár veverek. Temné věci prostě a jednoduše mnoho z nás fascinují, většinu však pouze v abstraktním měřítku. Rádi je zakusíme prostřednictvím neškodných médií jako je hudba, film či loutkové divadlo.

Nehledě na to, že skutečné zlo se skrývá spíše pod rouškou beránčí. Satan pravděpodobně poslouchá smooth jazz, popijí víno z francouzských vinic a bedlivě sleduje dění na burze. Just sayin‘.

Přijmout temnou stránku své osobnosti je vlastně i krok k tomu stát se lepším člověkem, přiblížit se k světlu. Asi tak jako, když vám z reproduktorů ve vaší Škodovce vyhrávají plechy, zatímco vy čekáte, až vám přes cestu přeběhne ježek, protože ho nechcete přejet a těšíte se na boloňské špagety, co vám k večeři udělala vaše máma.

A když už jsme zmínili ty boloňské špagety, které jsou vyhlášenou italskou delikatesou, pojďme si představit další takovou, ze země vynikajících těstovin a pizzy, pocházející dobrůtku – dvojku Hallucinator!

Duo, skládající se ze Simona Sighinolfiho a Lucy Lodiho, má na svědomí nekonvenční, hardcore drum and bass od roku 2007. Za svou kariéru stačili vydat dvě plnohodnotná alba i několik EP. Jejich produkce vyšla na labelech jako PRSPCT, Yellow Stripe či MindSaw Digital a pojmy, kterými jsme vás strašili v úvodu, rádi používají jako názvy svých hudebních potomků.

Jméno Hallucinator si zvolili, jelikož podle nich nejlépe odráží jejich specifický zvuk, který je směsicí různých vlivů, od temného neurofunku, různých odvětví metalu k soundtrackům ke klasickým hororovým snímkům z minulého století. Sami svůj sound popisují jako „Drill n Thrill“, což můžeme volně přeložit jako „Vrtačky a Vzrušení“, tedy něco jako rejv na stavebním pozemku do líbivé kanonády sbíječek a jiné mašinérie. Ve výsledku jim ale přesto nechybí určitá muzikálnost, není to jen hlavu ani patu nedávající rámus, což je velmi dobře.

První LP Hallucinator vydali před třemi roky a pojmenovali jej The New World Disorder. Většina tracků na albu má spíše lehce anarchističtější námět, s tracky jako Sick Society, Fuck The System, Drop Bombs či Control poukazujícím k odboji proti konzumu a nadvládě byrokracie. Ale najdou se tu i elementy nadpřirozena a mystična. Zkuste třeba tracky jako Voodoo nebo Near Death Experience.

 

Druhé LP, Iconoclasm, z roku 2017, se může pochlubit spolupracemi s dalšími odborníky v oboru kvalitních hardcore záležitostí. Najdete na něm třeba kolab s Gridlokem – No Escape, s MC CoppouWays of Destruction, nizozemskými Sinister SoulsFallen Angel nebo s Thrasherem na tracku No Sleep.

 

Z EPs zmíníme Warmonger z roku 2008 a především headbanger trefně a inovativně pojmenovaný Head Banger.

 

Inferno EP, z roku 2009, a psychopatickou jízdu jménem Psychopathia.

 

Natural Born Motherfuckers z roku 2011 a třeba track Paranoid.

 

Fuck The System EP (2014) a teď již klasickou a hlavu vymývající pecku Raise Your Middle Finger, kterou si zcela určitě pánové Luca a Simone neodpustí a v jejich májovém setu chybět nebude.

 

A posledně EP Satanism (2016) a další strašidelnou spolupráci s holandským projektem Sinister SoulsExorcize.

 

Hallucinator budou hřebem na naší májové oslavě lásky a všeho krásného na světě. O rozcvičku se jim postará Ukrajinec Limewax a Portugalec Fragz i kvalitní český support ze stáje i nestáje Hoofbeats.

Přijďte, bude to takové malé peklo na zemi a hlavně kopec zábavy a kvalitní muziky!

A na závěr ďábel sám!

 

Event!

Eliška S.