Kdo má chuť na 100% léto? Nestrpíme žádný utrejch z koncentrátu, do Wake Parku Náklo přivezeme 12. července jen ty nejčerstvější plody první jakosti. V popředí stojí novozélandští The Upbeats a můžeš věřit, že jim vlny nejsou cizí, přestože to z jejich hudby je sotva znát. Ne, nejedná se o žádné rozpustilé juchačky ani plážové hity plné lechtivých textů. Zapomeň na barevné koktejly, sukýnky z palmových listů a kokosové bikini, místo toho si Jeremyho a Dylana představ jako dva úhoře proplouvající mezi korálovými útesy. Ve světě řas a polypů se zvuk šíří jinak, z lidského hlasu zbyde jen hučení, velryby kvílí na míle daleko… Aby se úhoři vyšplhali na vrchol podmořských hitparád, museli přijít s něčím neotřelým. Táhlé basové tóny proráží ostrou rytmikou, precizní bicí stěží najdou důstojnou konkurenci nejen ve světě rybím, ale i ve světě lidském. Atmosféra temných hlubin zůstane zachována, k tomu ale přibude elektrizující energie drum and bassu a na pořádnou párty je zaděláno.

Aby v tom nebyli Australani sami, je připraven i silný lokální support v čele s Ridem, který si dá b2b set s Qo. Dále Hoofbeats matadoři Symplex, Modetech spolu s B-Style, Apokain, Joshu4 a J-Fast vystoupí ve společném live projektu The Headzz a také přerovský Ondrash.

The Upbeats mají na účtě celkem tři plnohodnotná alba, nijak s nimi ale nepospíchají – to první, eponymní, vyšlo už v roce 2004. Nováčka by mohl překvapit jemný, funkový zvuk, na hony vzdálený tomu současnému, kdy se duo nebojí zabrousit do ostrých vod neurofunku.

O pět let později přišli s deskou Nobody’s Out There, na které už lze slyšet základy zvuku, pro který jsou The Upbeats známí. Přináší kombinaci atmosférických, až soundtrackových pasáží v kontrastu s již o něco ostřejšími funky beaty a hlavně pro neuro charakteristickými reese basy. Znalce trkne fakt, že LP vyšlo na Bad Taste a Jeremy s Dylanem se ve studiu potkali s veterány z Bad Company UK – výsledkem je vkusně zakroucený banger Deadbeat.

Cesta vydávání klasických alb u The Upbeats kulminovala ve veledílo Primitive Technique z roku 2013. Většina jasně rozpoznatelných (a nyní už klasických) tracků, které uslyšíte v setech ostatních djs, vyšla právě v tomto období. One Step, Thrasher, Undertaker, to jsou dnes stálice neurofunku. Záruku kvality poskytuje mocná Noisia, na jejichž nejvýznamnějším labelu Vision album vyšlo, jde totiž o tvrdě kurátorovaný brand. Nutno dodat, že jde jistě o nejtvrdší desku z produkce Jeremyho a Dylana, ale i zde najdeme temné, smutné a atmosférické momenty.

S koncem řadových alb The Upbeats svoji tvorbu samozřejmě nezarazili, spíš naopak, experimentují a objevují nové formy vydávání hudby. Během let 2016 a 2017 postupně uvedli tři EP v sérii De-Evolution, kde se v doprovodných textech vyžívají v metaforách o zvukové dekonstrukci a zpětné evoluci mnohobuněčných organismů v ty jednodušší. Za nejvyšší životní formu byla označena améba – tím se trochu vracíme k hlubinným živočichům z úvodní metafory tohoto textu.

Posledním větším projektem zůstává kolekce spoluprací s vybranými producenty No Sleep ‘Til… Jedná se o zábavný koncept – jet s kámošema na výlet do zahraničí a vrátit se s novou hudbou. Rozmanitá inspirace je skvělá, kompilace No Sleep ‘Til Japan & Iceland ale postrádá jinak přísnou dramaturgii předcházejících projektů od The Upbeats. Jednoduše řečeno, prostě nesedí tak dobře pohromadě, jednotlivé tracky jsou ale solidní.

A na závěr kontroverzní track, který si snad každý napoprvé zamiluje, ale při třetím poslechu za jeden večer se lze jen těžko ubránit znechucení – velkorysá spolupráce s Noisií, nechvalně proslulý Dead Limit. Přidej se také na FB event, kde budou dostupné aktuální informace.