Evoluce je vědecký fakt. Všechny živé věci na planetě jsou výsledkem tohoto nepřetržitě probíhajícího samovolného procesu. Všechna zvířata, všechny lidské bytosti, veškeré rostliny a třeba i několik málo nebuněčných organismů pohybujících se na samém pomezí toho, co ještě považujeme za život a co už naopak ne.

Evoluce tak jak ji známe ze školních lavic a tak jak je ve většině případů prvně chápána, je evolucí v makroskopickém měřítku, zahrnuje kontinuální vývoj všech živých organismů vyskytujících se na Zemi. Slovo evoluce má však několik dalších možných významů, nebo přesněji způsobů jakými toto slovo můžeme chápat. Samotný výraz „evoluce“ pochází z latiny a znamená vývoj či rozvinutí, čímž se značně rozvine i množství způsobů, jakými tohle slovo můžeme použít. Nemusíme se tudíž omezovat pouze na jeden přesně daný smysl, ale slovo tak můžeme chápat i ve smyslech dalších, přenesených. Proto tak lze mluvit třeba o evoluci biologické, evoluci myšlení, evoluci trhu, kultury nebo i třeba o evoluci jedince jako jeho osobního rozvoje a postoje k světu a věcem v něm. V takovém případě se už ovšem nejedná o evoluci v měřítku makroskopickém, nýbrž mikroskopickém.

Dnešní článek je věnován producentovi Alixi Perezovi. Jelikož jeho životem a cestou ke slávě jsme se již dříve zabývali (zmiňovaný článek můžete najít zde), obsah tohoto článku, který byl sepsán ku příležitosti jeho premiéry u nás v Hoofbeats, se tudíž musí v určitých aspektech odlišovat. Netoužíme po tom vás znovu a opět nudit prachobyčejnými biografickými detaily, které jsou sem tam prošperkovány nějakou tou hudební ukázkou. V tomto článku se chceme zaměřit především na Alixovu tvorbu v průběhu let, na to jak se měnila, rozvíjela, do jaké míry odrážela svého autora atakdále, atakdále. Inu, stručně řečeno, chceme se zaměřit především na evoluci, kterou Alixova tvorba prošla, prochází a nadále bude i velmi pravděpodobně procházet.

Alix je aktivní součástí drum and bassové subkultury od roku 2005. Jeho raná tvorba není ještě tak specificky vyhraněná jako jeho nynější produkce. Není se čemu divit, nikdo se nestal mistrem ve svém oboru přes noc a najít si svůj hlas, své vyjádření často trvá. Tím ovšem nechceme říci, že jeho tvorba z té doby za nic nestojí. To vůbec ne. Tehdejší Alixova produkce v sobě nese stopy vlivů, které ho formovaly a inspirovaly i atmosféru doby ve které vznikla.

Z těchto úplných počátků stojí za zmínku třeba spolupráce s francouzským producentem FX909 na tracku Get It On. Get It On je bezprostřední, optimistická záležitost s lehkou příchutí funku a s velkou dávkou old school jungle vibes. Skladba perfektně vystihuje atmosféru své doby, vliv devadesátek a boom zlámaných beatů, který byl pro mnohé v té době ještě čerstvou položkou v paměti, na druhou stranu se už o své slovo počaly hlásit i postupy novější, smysl pro experimenty všeho druhu a zvuku a hranice mezi subžánry i vlastně samotnými hudebními žánry se stávaly čím dál rozmazanější a tenčí.

Z roku 2006 pochází spolupráce s dalším Francouzem, avec un monsieur Redeyes. Track All Alone vyšel na Spearhead Records a obsahuje v sobě skoro všechny prvky zmíněné i u skladby předchozí. Hravé bicí s nádechem starých dobrých časů v džungli, vokálový sample na smyčce i ležérní, uvolněnou atmosféru.

Solitary Native je track z roku 2007 na kterém se Alix podílel s britským producentem Sabrem. Vokálový sample, který se trackem sem tam prolíná, pochází z klasiky všech klasik, skladby Ain’t Misbehavin‘ od mistra jazzových inscenací Nata Kinga Cola. Prvky jazzu, žánru typického pro afroamerickou komunitu raných dvacátých let dvacátého století, dodávají tracku příjemně zasněnou a vzpomínkami na staré dobré časy vyplněnou atmosféru, zatímco moderní bicí společně s basovou linkou track navrací zpět do přítomnosti. Mix starého a nového si zde neprotiřečí, naopak obohacují jeden druhého a Solitary Native je díky tomu skladbou, která dost možná bude mít za pár let stejný kultovní status jako píseň, jejíž sample použila.

Track Melanie vyšel v roce 2008 na labelu Shogun Audio a mohl by třebas mnohým začínajícím producentům posloužit jako ukázka toho, jak by měl správně vypadat dokonale zvukově vystavěný liquid funk. Decentní pianový podklad, pravidelný beat, zasněná atmosféra, skladbě zdá se nic nechybí. Navíc je důkazem toho, že ačkoliv Alix svůj styl v té době stále ještě hledal, delikátní tekutiny typu Melanie k němu vždy přicházely jaksi intuitivně a jejich produkci zvládal bravurně už v samotných svých začátcích.

Album 1984, Alixovo první plnohodnotné album, vyšlo v říjnu roku 2009. 1984 bylo ve své době prozatím nejexperimentálnějším počinem jeho kariéry, ctící přehršel různých dalších roztodivných žánrů, nejenom svět 160BPM a výše. Bohaté je i na kvalitní spolupráce, od jmen jako Zero-T, Foreign Beggars či SpectraSoul. Slouží rovněž i jako důkaz žánrové transformace, nového zvukového zaměření a je i dalším významným krokem v evoluci Alixovy tvorby. Rozhodně neprohloupí ten, který si celé album poslechne od prvního až do úplně posledního tónu, jelikož celé album je pečlivě zprodukovanou muzikální Odyseou, která vás může vzít do míst ještě nezbádaných, pokud mu to dovolíte.

LP 1984 bylo v Alixově kariéře zásadním milníkem, jelikož většina produkce, která mu následovala, začínala mít tu specifickou příchuť tolik typickou pro jeho nynější produkci. EP Dark Days z roku 2010 byť toho důkazem. Zkušebně si zde uveďme třeba jeden z tracků skvoucích se na tomhle celkově čtyřtrackovém počinu, spolupráci se zaslouženým nizozemským projektem Noisia. Loose Ends je roztomilým výsledkem zkřížení typických neurofunkových postupů s těmi více do hloubky zaměřenými. Neurazí příznivce ani jednoho z těchto dvou rozličných subžánrů, na danceflooru se neztratí a zvládne dokonce i vcelku dostatečně reprezentovat individuální technické výstřelky svých příslušných autorů.

Rok 2011 i rok 2012 nebyly nijak zásadní dobou co se Alixovy produkce týče, tudíž je v tomto seznamu bez větších výčitek vynecháme a přeneseme se rovnou do roku 2013, kdy světlo světa spatřilo jeho druhé album zvané Chroma Chords.

Chroma Chords je Alixovým výletem do říše experimentů, fantaskní jízda napříč všemožnými hudebními styly. Album můžeme označit za rebelantskou fázi jeho kariéry, fázi dospívání odrážející stopy vlivů a inspirací působících na jeho tvorbu, možná i pokus zapadnout, najít své místo tak, že záměrně půjde proti proudu, proti tomu, co se od něj očekává. Třeba i díky tomu nedává album moc smysl jako celek, působí spíše jako náhodný shluk hudebních experimentů násilně shrnutých do jednoho místa. I přesto však vypovídá o svém autorovi mnohé a je důkazem jeho růstu, důkazem evoluce jeho samotného jako umělce.

Z roku 2014 pochází track Gully Halves, který je součástí EP U vydaného u Exit Records. Gully Halves je drsný minimal halftime jasně již zrcadlící smrtící hudební design tolik pro Alixe typický. Až do morku kostí se vtírající basová linka, požírající cestou vaše tukové tkáně až z vás nezbude nic hromádka ohlodaných kostí. Respekt.

Track Never Left z EP Recall & Reflect se pohybuje na pomezí deepu a liquidu ve stylu Alixových dřívějších počinů. EP vyšlo v roce 2015 opět u Exit Records. Skladba obsahuje vše, co obsahovat má. Sugestivní vokál, dokonale vyvážený poměr bicích a basy i podmanivou atmosféru.

Dá se říct, že rok 2016 byl pro Alixe tím nejformativnějším a tím pádem i nejvytíženějším rokem jeho aktivní hudební kariéry. Vznikl jeho vlastní, kultovní status za svou krátkou existenci rychle nabírající label 1985. Vyšlo ne jedno, ne dvě, ale rovnou čtyři EP nesoucí jeho jméno a vizi, Numbers, spolupráce s Ivy Lab zvaná Arkestra, Ghosts a Elephant Dreams.

Ukázkově zde přinášíme Havrana, track The Raven z EP Numbers se svými choromyslnými muzikálními pochody, schizofrenními bicími a napjatou basou čiré šílenství a pominutí smyslů tak symbolizující stejně jako opeřené zvíře neblahé předzvěsti přinášející v literární klasice od Edgara Allana Poea.

Přesuňme se k roku 2017 a vyzdvihněme zlověstnou, skoro mimozemskou spolupráci s Halogenixem pojmenovanou Broken. Protože takový sound design určitě může pocházet jen z jiné planety od tvorů mnohem inteligentnějších a schopnějších než ubohé, Zeměkouli obývající lidstvo. Aneb řečeno perlami z YouTube komentářů: so deep i can even see adele rollin. Amen brother.

2018. EP Enchidirion. Track Live With It. Prachsprostá kolaborace s Iciclem. Zvukové postupy skladby Live With It připomínají smrtelné chroptění umělé inteligence, jejíž elektrické obvody tančí jeden poslední psychotický tanec před tím než nadobro uhasnou. Zatímco lidé, kteří se postarali o její předčasný konec, slaví tuto událost poskakováním kolem ohně a rituálními výkřiky, vzdechy a pohyby do rytmu maniakálně bubnujících bubnů.

Nuže a tady to máte, 13 let, 13 tracků, 13 aktivních let na scéně a především 13 let zvukové evoluce. Tento proces není ještě ani zdaleka u konce, ale tu cestu, progres Alixovy tvorby k nynější podobě je možno a třeba ocenit už teď, nemyslíte?

22. března uvidíme pana Pereze poprvé za mixy našeho domovského Ska. Zážitek to bude jistě delikátně ponurý, výjimečný a hlavně nezapomenutelný!

Event!