Vaše babička, strýček nebo indie folku holdující kámoška tomu třeba budou jen těžko věřit, ale drum & bass nejsou jen proflámované noci poháněné mixem různých doktory věru nedoporučovaných substancí za půvabných zvuků sbíječek nebo jiné těžké mašinerie. Je to žánr, který je na poli elektronické hudby už nějaký ten čas a s tím se pojí i přirozená evoluce i různá subžánrová odvětví.

I pasivní konzument, co produkci dnb rozumí méně než koza rostlině z čeledi miříkovitých, si ovšem všimne, že sound Forbidden Society se liší od produkce Calyxe & TeeBeeho a oba dva jsou na míle daleko od stylu takového Etherwooda nebo třeba Hybrid Minds.

Od toho jsou tu subžánry a od toho je tu i tento článek, jehož cílem je tyto subžánry vymezit, popsat i přikrášlit nějakým tím příkladem. Není ovšem od věci hned pro začátek poznamenat, že se bude jednat o vymezení vskutku povrchní, jelikož snaha o vyčerpávající přehled všech subžánrů je nejen mimo rozsah tohoto článku, jde i o vstup do labyrintu, kde vám hrozí totální zmatení a z toho ústící frustrace, pokud budete mít snahu jít hlouběji pod povrch.

Z toho důvodu se tahle mini příručka zaměří pouze na relativně bezpečná subžánrová pole, konkrétně na Neurofunk, Jump Up, Techstep/Darkstep, Liquid Funk, Jungle, Dancefloor, Hardcore, Halftime a Minimal.

Liquid Funk

Liquid je jako marihuana, lehká, relativně neškodná droga, která slouží jako brána do podzemí skýtající drogy mnohem zajímavější. Je to subžánr, na který se s nejvyšší pravděpodobností obrátíte, když si na svá bedra budete chtít vzít nějakou tu apoštolskou misi a šířit dnb náboženství mezi pohany. Liquid je fun, easy, dostatečně melancholický, ale ne depresivní, pohladí vaši černou, darkstepem zkaženou duši, ale dokáže přimět i k nějakému tomu soul searching a sebereflexi. Víc než kterýkoliv jiný subžánr se opírá o harmonii a melodické prvky a ve svém celku působí mnohem klidněji a muzikálněji. Dobrým intrem do problematiky jsou jména jako Technimatic, London Elektricity, Calibre, Seba, Hybrid Minds, Nelver, Dawn Wall nebo S.P.Y.

Minimal (aneb méně je někdy více)

Minimal je dnb oproštěné od veškerých mašliček, šperků a dalších zbytečných vrtochů moderních holčiček. Je to hudební ekvivalent současného minimalistického designu, sofistikovaný průvodce krásou spočívající v jednoduchosti. Bubny nemají tendence vám vymlátit mozek z hlavy, basa vám nezalézá až do morku kostí, jenom vás obklopuje jako samet. Podobně jako liquid i minimal preferuje spíše atmosféru než technickou vyumělkovanost. Minimal je procházka nočním městem v létě, existenční kontemplace, když si před klubem zapalujete cigaretu i ten pocit, když z telefonu vymažete všechny fotky své nebo svého ex.

 

Halftime

Typické tempo je u drum & bassu někde v rozmezí 160ti až 180ti beatů za minutu. To je charakteristický rys, to, co dělá dýenbíčko dýenbíčkem, a odlišuje ho od další elektroniky. Jenže experimentům se meze kladou jen zřídka a hej, proč se nepokusit zbavit se právě toho nejcharakterističtějšího žánrového rysu a zjistit, jestli se výsledek bude pořád moci stavět po bok svých dvakrát tak rychlých soukmenovců. Odpověď je samozřejmě yes. Halftime pořád patří do dnb šuplíčku, i když svým soundem připomíná spíše hip hop nebo někdy klidně i dubstep. Těžko určit, kdo s nápadem ubrat na tempu přišel jako první, ale to vlastně vůbec není podstatné. Halftime je tu už nějakou dobu, jak můžete slyšet třeba z pecky jménem Pirates od Amita z roku 2004.

Další halftajmoví kandidáti jsou třeba Ivy Lab, Hyroglifics, track Work For Nothing od Decimal Bass nebo Problem od Icicle.

Dancefloor / Mainstream

Když se ve středu vypravíte s kámošema na brko poslechnout mladé djs, kteří si teprv zkouší, jaké je horko v záři reflektorů (i když díky LED je to už o něco lepší), nejspíš uslyšíte právě dancefloor drum & bass. Rychty se hrají až nad ránem a liquidem potenciální promotéry moc nepřesvědčí o tom, jakou párty jsou dj debutantky schopny rozpoutat. Dancefloor je zábavný, nenáročný, sedí v těžišti trojúhelníku liquid – neuro – jump up, ostatní subžánry propojuje a slouží jako přechodové médium. K potkání je i na hlavních stagích, nemá totiž daleko k mainstreamu – zpívánkám, které aspirují na playlisty rádií. Dávku danceflorové šťávy ti do žil vpíchnou takoví jako Sub Focus, The Prototypes, Loadstar, Dimension nebo Dirtyphonics. O mainstreamu záměrně pomlčíme.

 

Jungle

Proč se lev ztratil v džungli? Protože džungle je obrovská! Hm, tenhle joke se do češtiny zrovna moc inteligentně nepřenáší, ale pro obyvatele britských ostrovů, odkud jungle a vlastně i celý drum & bass povstal, jde o vcelku klasickou anekdotu, která nejenom adekvátně ilustruje významný vliv, který tenhle styl hudby měl na tamní mládež, poukazuje i na kořeny, za které drum & bass vděčí právě tomuto subžánru. Jungle je vlastně jen jiný název pro oldschool dnb z konce osmdesátých a začátku devadesátých let. Později se tyto termíny od sebe žánrově odlišily, ale v této rané fázi se daly používat vcelku synonymně. Jungle se inspiroval především acid housem, šílenými rejvy, typickými pro rané devadesátky, reggae i breakbeaty  a nejvíce ze všech v tomto článku zmiňovaných subžánrů i evokuje kulturu, která není nutně jen doménou mladých, bílých evropanů.

Pokud máte zájem o další studium, rozhodně zcheckujte věci od LTJ Bukema, Goldieho, Shy FX, Doma & Rolanda nebo Fabia.

Jump Up

Jump Up je jako vaše čtrnáctiletá sestřenka, kterou jste byli nuceni s sebou vzít na party. Energetický sound, masivní basa, nijak komplikované beaty, celkově je prostě s tímhle žánrem mnohem víc srandy než s kterýmkoli jiným, jelikož se na rozdíl od ostatních nebere zase tak vážně. Což je možná i důvod proč ho tolik lidí hejtuje. Příklady Jump Upu:  DJ Hype, Hedex, DJ Hazard, Sub Zero nebo Macky Gee. Drop námi zvoleného příkladu mile evokuje třeba taneční rutinu s jojem. Enjoy 💕.

 

Techstep

Žánr, z jehož popela povstala dnešní neurofunková scéna. Sound, jehož průkopníky jsou především Ed Rush a Optical, i když okolo tohoto tvrzení existuje trocha té kontroverze. Jako u neurofunku je pro tento žánr typická temná, futuristická atmosféra i hojné samplování. Zatímco u Neuforunku je ale důraz kladen spíš na ten funk (duh) – rychlé střídání krátkých motivů, které ve výsledku zní až agresivně, techstep si hraje spíše s technem (duh) a industrialem. Techstep nepotřebuje epické dropy, postupně rozvíjí minimalistické prvky až do masivních rozměrů, kterým se lze jen težko vyrovnat, srovnejte The Nine nebo Messiah s dnešním zvukem. Jako vhodný příklad k dalšímu studiu mohou posloužit i jména jako Bad Company UK, Konflict, samozřejmě již zmínění pánové Ed Rush & Optical, Dillinja nebo Cause4Concern.

Neurofunk

Pokud jste někdy byli na Hoofbeats party (a pokud ne, koukejte to co nejdřív napravit) patrně víte, o co jde. Drsná basová linka, temná sci-fi atmosféra, chladná, precizní produkce. Netřeba zacházet do zbytečných technických detailů, koneckonců nejlépe se učí na příkladech. Největší na poli současného neuforunku jsou jména jako Mefjus, Black Sun Empire, Spor, Agressor Bunx, z českých luhů a hájů třeba Hoofbeats stálice QO, Computerartist nebo Symplex.

Darkstep

Darkstep a techstep se v dnb terminologii často zaměňují a není se co divit, jelikož jejich sound je téměř identický. Dá se říct, že Darkstep šlohl estetiku a technickou preciznost Techstepu, který mu historicky předcházel a obětoval dvě až tři kozy výměnou za ještě temnější, skoro až hororovější roucho. Nechť vám jako vzor slouží tvorba producentů jako jsou Limewax, Current Value, Kryptic Minds, Technical Itch nebo Donny.

Námi vybraný příklad svou hudební strukturou připomíná postupný propad do šílenství, deliria, kde dominantní basová linka pravděpodobně ne náhodou zní jako zkreslené, nelidské hlasy ve vaší hlavě, které vás zvou k přijetí té temnější stránky vaší osobnosti.

Hardcore/Crossbreed

Hardcore, crossbreed neboli hovorově „plechy“.  Jeden by neřekl, že může existovat ještě něco tvrdšího než darkstep a přece jenom. Tam, kde ale darkstep/techstep působí jako soundtrack technicky vyspělé společnosti, hardcore má blíže k tomu, co by někteří hudební povýšenci popsali jako „real music“. U tohoto žánru je nejvíce znát inspirace metalem a podobnou tvrdší muzikou. Samotný název hardcore může být zavádějící, jelikož pod pojmem hardcore se nejčastěji myslí punk původně z poloviny osmdesátých let (třeba takoví Black Flag), který od té doby sám prošel tunou mutací a dnes ho běžně servírují pokérovaní hipster vegani. Vcelku vzato je tenhle žánr tím nejtvrdším, co může moderní drum & bassová scéna nabídnout. Amen!

Příklady: Forbidden Society, Katharsys, Triamer, Hallucinator, Sinister Souls, Cooh, Gancher & Ruin.