Pár týdnů zpět jsem jako spořádaný občan planety Země vynášela ven odpadky. Pravděpodobně i proto, že generace mileniálů, ke které se řadím, je ze všech generací předchozích možná nejvíc health conscious a také se v průměru zajímá mnohem víc i o stav naší drahé planety než jen o svůj toast s avokádem, zodpovědně jsem roztřídila plasty, sklo i papír. Těžko zařaditelný zbytek v neutrálním černém odpadkovém pytli jsem se rozhodla, trošku s černým svědomím, věnovat neutrálnímu černému kontejneru na smíšený odpad.

Právě zde, u tohoto neutrálního černého kontejneru, jsem zřejmě v bohulibé činnosti vyrušila pána v ošuntělém oděvu. Od našeho nedlouhého setkání u kontejnerů jsem nečekala nic, nanejvýš typický spiel o dvoukorunách navíc, místo toho však pán skoro vyděšeně odskočil, když mě popatřil v periferii svého vidění a se slovy „omlouvám se, prosím!“ zagestikuloval ke kontejneru, jako kdyby jeho obsah byl zastaven pod mým jménem a on teď dělal škody na mém právoplatném majetku. Svůj neutrální černý odpadkový pytel jsem tedy vhodila do neutrálního černého kontejneru přesně podle plánu, pánovi věnovala úsměv a tímto se naše, má i pánova, interakce vyčerpala na věky věků. Banální a nic neznamenající příhoda, že?

Vlastně ani ne, protože mě přiměla k nevídané introspekci. Není zrovna těžké vnímat povalující se rozcuchané a celkově zanedbané osoby jako součást městského interiéru, vlastně nic víc než další odpadkový koš nebo špaček od cigarety hyzdící jinak malebné ulice české.

Pánovo vychování i přízvuk, ve kterém nebylo ani stopy po typické dikci nejnižší sociální třídy, v sobě neslo ozvěny dávno zapomenutého života. Života, který s největší pravděpodobností vypadal úplně jinak než ten, který je nucen žít teď. Přimělo mě to chvilkově přiřadit životní příběh anonymní tváři ulice, uvědomit si spletitost jeho cesty i vztahů, které v životě navázal. Jeho úspěchy a bohužel i neúspěchy, které ho dovedly až na skoro samotné dno sociální hierarchie.

Pro toto uvědomení vlastně existuje i zvláštní pojem – Sonder, tedy uvědomění, že každý člověk do toho úplně posledního na planetě prožívá stejně komplexní sítě vztahů a pocitů jako vy sami.  Hodně z nás má totiž tendence vnímat ty druhé jako vedlejší postavy v bijáku, kde my sami hrajeme hlavní roli. Možná proto je pro někoho Sonder pocit natolik prazvláštní a nový.

Naštěstí je ale na světě stále dostatek lidí, kteří si uvědomují, že ne každý, kdo skončil na ulici, si za to může sám a že si nezaslouží pomoci. Že na ulici nejsou jen fetky, smažky a líní peciválové, ale i tací, co měli prostě jen prachobyčejnou smůlu. Právě pro tyto osoby nepožehnané vznikl projekt The Bridge – masivní kompilace se jmény jako Kyrist, Break, Emperor nebo Dr Meaker mezi mnoha jinými.

Z tohoto projektu vytěžené peníze poputují hned třem různým charitám – Help Bristol’s Homeless, Mental Health Foundation a neziskové organizaci Lékaři bez hranic. Cílem je nejenom přispět finančními prostředky, ale rovněž vytvořit podmínky k většímu povědomí, a především pochopení těch temnějších koutů naší společnosti, smazat stigma z témat jako jsou duševní poruchy či zmírnit negativní dopad všeobecného konsensu o lidech bez domova.

Tato parádní kompilace skýtá hned 16 tracků v níž se zrcadlí bohatá a různorodá historie Bristolské undergroundové bass music scény. Všechny jsou originální a exkluzivně zprodukované právě pro tento projekt. Pár z nich si můžete poslechnout níže!

Impasse by Kyrist.

 

Rollerblade by Break.

 

Dig by Emperor.

 

Bongo Acid by Phaeleh.

 

Album si stáhnete a dobré věci pomůžete kliknutím na tento link. Minimální příspěvek je v hodnotě 5£.

Autor: Eliška S.