Zhruba tři týdny zpátky byl svět o dost veselejší. Žádná karanténa, žádný zákaz shlukování, prostě jen svoboda, kterou za normálních okolností dost často zapomínáme dostatečně oceňovat. No a zatímco celá naše malá republika i zbytek světa čeká na to, až se vše zase vrátí do starých, dobrých a zajetých kolejí, máme tu pro vás report z jedné z posledních akcí, kterou jsme si mohli bez výčitek a dosyta užít. Let It Roll Winter 2020.

Páteční rituál

Scházím tunelem, moje kroky opakuje ozvěna až do chvíle, kdy dojdu k junglové prepárty naproti dveřím bunkru pod Vítkovem. „Neboj“, tvrdí heslo na karlínské straně, bohužel je čeho – když se vynořím, spatřím anakondu lidí táhnoucí se z Fóra přes ulici až kdovíkam, tak tohle jsem tu ještě nezažil. Uvnitř se děsím situace, až se celý plaz zkroutí do velkého sálu a drobnějších chodeb, které jsou už tak zaplněné. K nejhorším scénářům ale naštěstí nedojde a celou noc se dá dýchat, tančit i putovat prostorem.

Stihnu akorát opening show a hned mě praští masivní zvuk (a to stojím zcela vzadu). Tanečníci metou kotrmelce před reliéfy z kyklópských kamenů, jeden zobrazuje lidskou tvář a druhý robotí. Tu robotí poznáte podle toho, že má místo rtů kníra, neptejte se mě proč. Plameny, světla a dunění, přesto nejsem nějak vytržený. Je to mou pozicí vzadu? A co ostatní ve stejné vzdálenosti? Nebo jsem možná jen rozmazlený ohňostroji a velkolepostí letních rituálů. Robotí ságu, kterou festivaly Let it Roll vyprávějí alespoň od Benešova a možná ještě déle, od začátku pozoruji s pobavením. Vážím si snahy dělat něco navíc, dlouhodobě tematicky spojit akce, které jsou pro řadu návštěvníků jen příležitostí se totálně odrovnat, ale epičtí roboti z vesmíru jsou přeci jen trochu banální. Nebo se možná jen omrzeli po sto dvacátém sedmém filmu o Transformerech.

Dojem z úvodu se bohužel nepodaří zachránit Kovemu, ticho než začne je v sále plném lidí značně nepříjemné a každá vteřina se táhne. Jinak hraje veselý set, bonbonieru jak z filmu o člověku co tři roky běhá po Americe, nebojí se střídat neuro a zpívánkový dancefloor a má tah na bránu. Ideální rozehřívačka před The Prototypes, kteří naprosto nezklamou a jen zřídka hrají songy, které zní jinak než jako Pale Blue Dot nebo Lights. Co na tom, že v balíku mají jen dvě karty a ty vykládají znova a znova, když to jsou esa.

Fórum Karlín? Snad ne naposled

Už během prvních setů si všimnu nezvyklé tmy na akci z produkce Let it Roll. Světla nepočítám, ale noc přežiji i bez slunečních brýlí bez větší újmy, což znamená jediné: málo stroboskopů. Ano, na stagi jsou místo konstrukce obličeje a řada ledek visí pod stropem, osvícení jsou tedy i tanečníci více vzadu, přesto mi světelná kanonáda trochu chybí. Nicméně cením lijány visící shora, jen kdybych pak neměl nutkání se na ně vrhnout a houpat se nad davem jak Tarzan.

Na letošním ročníku mě nejvíc lákala neotřelá lokace – a také strach, že se do ní drum & bass nikdy nevrátí podobně jako po Hospitality v Sasazu. Nevím, jak divoký víkend hodnotí karlínští, ale vzývači robotů můžou být nadmíru spokojeni. Dostatek místa, skutečně fungující vzduchotechnika, čisté záchody, řada barů, to vše v centru hlavního města – Fórum Karlín suverénně potvrdilo svou už tak silnou pozici. Chválu zaslouží nicméně i pořadatelé za zmíněné rozšířené bary, venkovní kuřárnu a harm reduction stánek.

Co ale rozhodně nepodporuji je hloupý cashless systém. Je sice prezentovaný jako zdarma, ale kombinace zálohovaných kelímků, minimální částky pro refundaci a manipulačního poplatku staví zásadní překážku možnosti nahrané peníze vyčerpat. Dvě dobíjecí stanice zbytečně zabírají prostor a přidávají další frontu na vystání při příchodu (fronty na vstup, na šatnu, na cashless a na bar), speciální měna Bolt v hodnotě padesátikoruny jen komplikuje přepočty cen nastavených v granularitě desetiny Boltu a z náramku nejde vyčíst zbývající stav. Pořadatelé tvrdí, že cashless systém pomáhá eliminovat fronty na barech a ty jsem skutečně téměř nezažil, nicméně k tomu není potřeba vlastního systému. Lunchmeat nebo Manifesto ukazují, že nejlepší cashless systém je ten, který už všichni používáme, a to karty k bankovním účtům, ať už fyzické nebo nahrané v mobilech a hodinkách. Příště raději takto.

Příznivé neurovyhlídky

Andy C hraje nejlepší hodinový set, co jsem od něj kdy slyšel. Jenomže trvá moc dlouho, načež mi dojde, že se jedná o set dvouhodinový. Od té doby, co přestal pravidelně navštěvovat Roxy, ho moc často nevídám, navíc jsem si zvykl na sety skutečné dlouhé. Po několika All Night je pro Andyho hodina skutečně krátká a je dobře, že má na LiRu k dispozici dvě, využije je na maximum.

Nejvíc jsem se bál Turnova setu, nejsem totiž zrovna příznivec jumpupového trendu. Přestože mě pokaždé zamrzí buildup z klasického tracku vedoucí k vrzajícímu dropu, nemůžu Turnovi upřít živelnou energii, sází jedno rozbité čerpadlo za druhým a drží veselou atmosféru. Nakonec mě přesvědčí, takhle by to šlo. Když se po posledním tracku ve velkém střídá osazenstvo v přípravách na Black Sun Empire, stejně se ale raduji, že nejsem se svými preferencemi sám. Po vydání Mud EP jsem se těšil, že konečně opouštějí neuro-jumpupového kočkopsa, na kterého se poslední roky zaměřili, nicméně zřejmě se tak ještě nestalo. Zahrají nejnudnější set večera, ani temný, ani veselý, prudký ani skočný, celou dobu někde v šedém středu.

Celou noc čekám na Abise. Přestože už je na scéně řadu let (donedávna součástí June Miller), reprezentuje v mých očích novou vlnu neurofunku. Rozsypaný, nepravidelný, prudký a rytmický. Puristi se můžou bránit, že často chybí běžné drumové beaty, přechází rytmicky do jiných žánrů nebo se od známých hudebních forem zcela odchyluje, a je to vše pravda. Rozšiřování drumandbassové estetiky do nových vod měla dosud na svědomí z velké části Noisia (a přidružené projekty), ti jsou ale momentálně na odchodu a je dobře, že díra po nich se už pomalu plní. Abis samozřejmě nezklame, sype palbu vhodnou na šest ráno a přitom se vyhýbá plechům i mainstream neuru. Vedle zavedených umělců v mých očích nakonec excelují právě Turno a Abis a je dobře, že dostanou na Let it Roll prostor a lineup nesází jen na jistotu.

Vadim

Sobotní vyvrcholení

Druhý den drum and bassových festivit v prostorech pražského Fóra Karlín můžu podle zvěstí i vlastní zkušenosti označit za příjemně poklidný oproti dnu předcházejícímu. Žádné nekonečné řady čekající na pásku se protentokrát nekonají, protože přece jen valná většina návštěvníků svůj žeton do království 170 bpm a výše získala již den předtím.

Čas je zhruba 9:54 a na stagi mezi dvěma gargantuánskými hlavami, které mi vzdáleně připomínají kamenné sochy z Velikonočního ostrova, svůj set právě finišuje Jindra ze Zakázané Společnosti. Že Jindřich už nějaký ten čas flirtuje s hlubší a sofistikovanější stránkou drum and bassového spektra je známý a pro mě osobně i velmi milý fakt. Aby svou vyhrazenou hodinku směřoval víc k deepu než k nekřesťanským plechařinám si žádal i lineup, kdy žezlo úderem desáté večerní za mixpultem převzal producent par excellence a hlava labelu Critical, Kasra. Hřeb celého mého večera nastává teď a tady a to ještě není ani půlnoc a já jsem naprosto střízlivá. Funny how that happens.

11:00. Hybrid Minds. Za jiných okolností jejich sety zbožňuju, ale Kasrovo inferno se mi zarylo hluboko pod kůži a přestup k libozvučným tekutinám zvládám teď jen s lehkým sebezapřením. Chápu, HM jsou jméno a slot v osm večer jich není zrovinka hoden, ale dle mého učeného názoru by tam zapadli lépe. Stejně jako po Hybrid Minds nastoupivší tříhodinová mainstream hitparáda v podobě setů Wilkinsona, Frictiona a Kanine která by možná bodla spíš před sety Forbidden Society a Kasry.

Kdyby timetable vypadal nějak takhle: Promenade → Hybrid Minds → Wilkinson → Friction → Kanine → Forbidden Society → Kasra → Audio → Prolix → Rido, věřím, že by to ocenila nejenom moje věčně nespokojená duše. Thanks for coming to my TED talk.

Nicméně tancovat lze většinou pouze do rytmu toho, co je, nikoliv do rytmu toho, co být mohlo. Degustační menu se po následující tři hodiny skládá ze dvou scénových titánů a relativního nováčka, Wilkinsona, Frictiona a Kanine respektive. Hanobit ani jednoho z nich by nebylo fér, sety to byly po všech stranách vskutku vychytané, chytlavé a soudě podle rozdováděných osob všude kolem i nanejvýš zábavné. Inu, co na tom, že všichni tři pánové svůj repertoár v podstatě poskládali ze zhruba 20 zrovna teď nejpopulárnějších tracků. Někdy je prostě třeba širší veřejné společnosti dát přesně to, co si žádá.

Z mainstreamových výšin se plynule přesouváme ke klasickému neurofunkovému okénku, kterého je takhle nad ránem vždycky třeba. Vysloužilec Audio nepřekvapí, ani neurazí. Pět a půl z deseti. Po něm nastoupivší Prolix laťku nasazuje přece jen o trošičku výš. Celkový výkon na desítkové škále hodnotím sedmičkou. Bohužel a vlastně i bohudík Prolixovým představením tento magický večer slavnostně zakončuji, jelikož čeho je moc, toho je příliš a je čas navrátit se k realitě.

K realitě, která zrovna v tuto chvíli sice zrovna za moc nestojí, ale naštěstí člověku zůstávají aspoň ty vzpomínky. LiR Winter 2020 byl pro mě třetím ročníkem, kterého jsem se účastnila a který, pokud chci být upřímná, musím označit i z mého pohledu za nejslabší. Člověk ale musí pamatovat na to, že jakékoliv pocity frustrace nebo naopak euforie jsou veskrze hodně subjektivní záležitostí a pevně věřím, že pro mnohé z vás mohly právě popsané poslední dva únorové dny být tím nejúžasnějším, co vás ve vašem rejvovém životě doposud potkalo. A díky tomu to vše má smysl. Peace.

– Eliška

Let it Roll Winter 2020
Fórum Karlín, Praha
28. – 29. února 2020

Foto Bushman Media