Misanthrop na mě působil jako velmi otevřený člověk hned od prvního momentu, co jsem mu napsal, že bych s ním rád udělal rozhovor. Žádná komunikace přes agenta, prostě jsme se na FB domluvili , že si sedneme a pokecáme o všem možném. Rozhovor nakonec proběhl až někdy ve tři ráno po tom, co odehrál svůj set. Ze stage přišel lehce uvařený, ale spokojený. Jediné co chtěl bylo, ať jdeme někam ven. Sedli jsme si na schody za klubem, kde se k nám přidala i kolegyně Eliška. Misanthrop si namíchal drink, zapálil první cigaretu a mně bylo hned jasné, že ten pán přede mnou je velký pohodář. Zapálil jsem si taky cigáro a nesměle položil první otázku…

Petr: Čau! Jak sis užil dnešní set?

Misanthrop: Ahoj, užil jsem si ho moc! Lidi byli skvělí, naladění na stejnou vlnu jako já. A klub je super, ideální velikost.

Petr: Chci se zeptat na tvoje jméno – Misanthrop. Z definice je to osoba, která pohrdá lidmi, nenávidí je za to, jak jsou zkažení. Ty sis dal takové jméno a produkuješ hudbu, hraješ pro lidi. To je docela kontrast, ne?

Misanthrop: To jméno jsem si vybral někdy v mládí, když mi bylo tak 16 let. Tehdy jsem měl takový ten mód „nasrat na všechno“. Pro mě se ten smysl měnil během let. Teď už si určitě neříkám „nasrat na lidi“, spíš se snažím hudbou reflektovat tu původní myšlenku. Do produkce vkládám dost svých emocí, snažím se o sociální kritiku skrze hudbu.

Petr: Proto používáš samply typu „This is a fight and no one is winning„?

Misanthrop: Přesně! A zrovna tu hlášku říkal Obama.

Petr: Já jsem si všiml, že rád komentuješ politiku i skrz svoji hudbu.

Misanthrop: Já se prostě snažím nedělat hudbu bez smyslu. Samozřejmě jde dělat hudba bez nějaké hlubší myšlenky, ale takový já nejsem. Já se snažím předat hudbou něco víc, nějaké poselství.

Petr: Obecně hudební scéna je dost apolitická, není zvykem produkovat hudbu tak, jak říkáš.

Misanthrop: Jojo, producenti sami sebe nechtějí zahnat do kouta, aby někdo neměl rád jejich hudbu. Vždy, když máš na něco názor, tak se to lidem líbí, nebo nelíbí. Já dělám hudbu, protože ji miluji a ne proto, že bych chtěl být nejlepší a nebo nejslavnější. To prostě nejsem já.

Petr: To mi připomíná London Electricity, který na FB často dává najevo svoje názory a při tom říká, že jestli se to někomu moc nelíbí, tak že je mu to jedno.

Misanthrop: Jo! Jsem rád, že se najde víc lidí, kteří dávají najevo svoje názory. Já si prostě myslím, že když jsi v pozici, kdy tě vnímají masy lidí, tak proč prostě nepředat svoje názory dál? Třeba se díky tomu něco ve společnosti změní.

Eliška: Jak u tebe probíhá ten proces formulace myšlenek do hudby?

Misanthrop: No občas je to náhoda. Prostě si procházím samply, snažím se tvořit tracky. Inspirace může být cokoliv ze života, klidně filmy, hudba, noviny, nebo i rozhovory lidí, který potkám. A já se pak jen z toho snažím udělat příběh a předat ho dál.

Petr: Jak vziklo to legendární „This is a fight and no one is winning„?

Misanthrop: To vzniklo v době, kdy měl Obama projev v OSN. A já jsem to zrovna náhodou viděl a ještě vetší náhodou jsem si to nahrál.

Petr: V tom tracku je hrozně moc energie i díky té větě.

Misanthrop: Přesně! Zrovna v té době jsem na tom tracku pracoval a Obama tu větu z televize řekl prakticky přesně do dropu, což mě doslova zvedlo ze židle. Pak už zbývalo jen upravit hlas a přidat ho do tracku.

 

Petr: Jak se vlastně Misanthrop dostal k dnb?

Misanthrop: No, to už jsou roky (smích). Když mi bylo tak 14 nebo 15 let, moje sestra šla u nás v Německu na párty. V té době byl u nás hodně populární hardcore, dnb se moc nehrál, takže taková akce pro mě byla novinka a moje první pocity byly WOW! Ihned mě to chytlo a dnb jsem hledal všude možně. V té době nebyl internet, takže jsem chodil do obchodů a ptal se na tam. A teď si představ, že je ti 14, přijdeš do obchodu, u pokladny je chlápek ve středním věku a ty se ptáš na dnb. Měl jsem strach (smích).

Petr: Co byl tehdy tvůj sen? Stát se producentem a nebo být DJ?

Misanthrop: Začal jsem tím, že jsem sbíral nahrávky a když jsem je pak pouštěl, tak jsem měl pocit, že tomu něco chybí. Znáš to – track se ti nelíbí, tak na to můžeš nadávat. Já jsem si řekl, že udělám hudbu podle sebe a pak ji budu hrát. A tak jsem začal.

Petr: Takže jsi se primárně snažil o produkci.

Misanthrop: První, co jsem se učil, byl djing z vinylu a plynule jsem přešel na produkci.

Petr: Co jsi v té době vlastně dělal, kromě hudby?

Misanthrop: Byl jsem na škole, pak na další škole (smích). Pak jsem pracoval pro Červený Kříž, jezdil jsem se záchrankou.

Petr: A při tom všem jsi pořád produkoval dnb?

Misanthrop: Jojo!

Petr: A kdy přišla ta změna, že se pro tebe dnb stal zároveň prací?

Misanthrop: Docela pozdě. Tou dobou jsem pracoval jako editor videa pro německou televizi a stejně jsem pořád přemýšlel nad hudbou a nad produkcí. Po práci jsem přišel domů a nedělal nic jiného, než tvořil. Chodil jsem spát ve čtyři ráno, vstával v šest. Bylo to hodně stresující, ale já prostě opravdu chtěl dělat dobrou hudbu. Poslouchal jsem podcasty na Radio 1, který dělali Fabio a Grooverider a pořád dokola jsem si říkal, že jednou prostě musí zahrát můj track.

Petr: To pro tebe byl ten vrchol, na který jsi chtěl dosáhnout?

Misanthrop: Jojo, to byla moje motivace v té době.

Petr: A mezitím jsi hrál v klubech po Německu?

Misanthrop: Ano, hrávál jsem po malých klubech, žádné velké akce. Ale byl to dobrý trénink techniky hraní.

Petr: V té době jsi potkal Floriana? (Phace, pozn. redakce)

Misanthrop: Floriana jsem potkal v Mannheimu, což tehdy bylo centrum dnb v Německu. Konaly se tam na tehdejší poměry obrovské akce pro šest, sedm tisíc lidí. První komunikace s Florianem proběhla přes internetové fórum zaměřené na hudbu. Oba jsme tam přidávali svoje tracky, já jsem poslouchal ty jeho a říkal jsem si, že jsou super, že přesně tohle se mi líbí. A sranda je, že stejný názor měl i on na moji hudbu. Když jsme se pak spolu bavili, tak jsme zjistili, že sdílíme stejné názory na více věcí, nejen na hudbu. Byl jsem hrozně rád, že jsem našel někoho se stejným pohledem.

 

Petr: Vzpomeneš si, jak jste tvořili váš první track?

Misanthrop: Jo to nebylo úplně snadný. Já jsem něco vytvořil, on to zremixoval, já jsem to zremixoval… Tak jsme se radši rozhodli, že prostě budeme produkovat spolu jako Phace a Misanthrop. Nebylo to lehký, ale snažili jsme se nějak prorazit. Jak se říká – vrazit nohu do dveří.

Petr: Pamatuješ si ten moment, kdy jste tu nohu vrazili do dveří? Kdy si vás začala všímat dnb scéna?

Misanthrop: Jo! Udělal jsem track s názvem Viperfish, poslal jsem ho Florianovi, on ho hrál na akcích a taky ho poslal Teebeemu. A Teebeeho reakce byla „co to ku*va je?“ a track poslal Andymu, který ho začal hrát.
To byl ten moment, kdy si nás začala scéna všímat a Teebee se zeptal, jestli nechci vydat EP na Subtitles a vše se dalo do pohybu.

Petr: Teebee je super člověk, má hrozně přátelskou povahu.

Misanthrop: Jojo, Teebee je přesně takový ten „nice guy“. Hodně podporuje nové talenty a to je super.

Petr: Když si poslechnu něco z vaší starší produkce, jako třeba Nordwand nebo Energie, tak je to pro mě počátek nové éry neurofunku. Poprvé jsem vás slyšel někdy před šesti, sedmi lety na LiRu. Pamatuju si, že váš set pro mě byla úplně nová verze neurofunku, něco, co nikdo jiný v té době nedělal. Taky mi přijde, že řada dnešních producentů vydává tracky, ve kterých slyším vaší stopu. Mám na mysli třeba Mefjuse, který poslední dobou vydává „edgy“ hudbu. Noisia hraje poslední roky edgy sety, vy jste teď na Liru zahráli taky edgy set. Pro mě je to jako evoluce toho, co jste vy hráli už před lety.

 

Misanthrop: To rád slyším, že to takhle vnímáš. Pro mě jako producenta je těžší to takhle poměřit, ale chápu, co tím myslíš a jsem za to rád. Nordwand a Energie jsme složili, když jsem byl s Florianem v Hamburku. Nedělali jsme nic jiného, než jen seděli ve studiu a skládali. Máme z té doby víc nevydaných tracků, které čekají na dokončení. Pro mě to bylo super období.

Eliška: Já jsem se chtěla zeptat na track „Lick„.

Petr: Neasi, to jsi byl opilý ve studiu nebo jak se to stalo?

Misanthrop: (smích) Jo to bylo v době, kdy jsem se z Hamburku přestěhoval k rodičům a tam jsem skládal. Občas za mnou do studia přišla máma, a říkala mi, že ta hudba zní pořád stejně. Prý ať zkusím něco víc muzikálního, tak jsem si řekl, proč ne. Swingová verze se jí líbila víc (smích).

Petr: A to jsi použil nějaký samply?

Misanthrop: Celý track jsem složil a nahrál já sám.

Petr: Ptám se, protože to není úplně typický Misanthropův sound.

Misanthrop: Já se vždycky snažím udělat tracky trochu divný a jiný. Stejně jako když jsem kdysi dávno poslouchal skladby a snažil se v nich najít něco, co je odlišuje od zbytku. Je to jako když se tě někdo zeptá, co je to dnb – můžeš mu říct nějakou definici, ale já radši objevuju ty hranice a snažím se je posouvat.

 

Petr: Posloucháš nové drum and bassové releasy?

Misanthrop: Jojo, poslouchám hodně hudby, která vyjde. Občas si přeju, abych tolik novinek neposlouchal, aby mě to náhodou neovlivnilo v mojí produkci. To je spojené s tím, že se snažím, aby moje tracky nezněly úplně jako dnb, takže nechtěná inspirace by mi mohla uškodit.

Eliška: Krom dnb posloucháš jakou hudbu?

Misanthrop: Wow… No vlastně cokoliv, co mě nějak osloví.

Petr: Takže klidně Led Zeppelin?

Misanthrop: No jasně, může to být rock, nebo klidně klasika. Ve všech žánrech se dá najít něco originálního.

Petr: Vybavíš si nějakou produkci, která tě v poslední době hodně oslovila?

Misanthrop: Hmm v poslední době určitě Stephan Bodzin, který dělá minimal techno. Já prostě hrozně miluju minimal techno, což je taky občas znát v mojí produkci, například v Blurred.

Petr: Jaký je vlastně příběh vzniku Sex Sells?

Misanthrop: Floriana napadlo udělat track s takovým názvem. Pak potkal nějakou slečnu v Americe, se kterou nahrál ten sample… No a pak už jen zbývalo sehnat lehkou děvu, aby jsme mohli nafotit ten cover (všeobecný smích).

Petr: Jak vypadá tvůj běžný den ve studiu?

Misanthrop: Obvykle vstanu kolem šesté, připravím snídani pro sebe, přítelkyni a dceru. No a pak sejdu o patro níž, zavřu se ve studiu a celý den tvořím. Já vlastně ani moc nechodím ven, prostě sednu do studia a začnu mačkat všechno kolem, dokud nevznikne něco, co mě zaujme. Když děláme hudbu s Florianem, tak máme skoro vždycky nějaký koncept, ale když tvořím sám, tak je to hodně o náhodě.

Petr: Máš nějakou radu pro začínající producenty? Vím, že takovou otázku dostáváš pořád, ale co zrovna tobě pomohlo nejvíc v začátcích produkce?

Misanthrop: Bude to znít jako klišé, ale nejlepší je prostě dělat to, co cítíš, že chceš dělat. Nepochybovat o sobě, prostě si musíš věřit a dělat to tak, jak tě napadne. Samozřejmě v začátcích klidně kopíruj někoho jiného, na tom se dá naučit dost věcí, ale pak prostě zkus udělat něco originálního. Protože jen tak si tě někdo všimne, jako třeba ten Teebee. Když budeš dělat něco, co dělají všichni, tak budeš jen jeden z tisíců. Riskuj!

Eliška: Máš nějakou vizi, co chceš dělat v budoucnu?

Misanthrop: Musím se přiznat, že nad tím teď dost přemýšlím. Je mi 41, takže na tyhle věci automaticky myslím. Říkám si ale, že dokud mě to baví, dokud mám inspiraci a dokud mám já sám pocit, že dokážu dnb ještě někam posunout, tak to budu budu dělat dál.

Eliška: Takže klidně do důchodu?

Misanthrop: Jestli by to ještě za něco stálo, tak proč ne.

Petr: Někde jsem četl, že občas děláš i videa a grafiku. Díky tomu máš vlastně jistotu, že máš i jiný příjem, než jen z produkce dnb, ne?

Misanthrop: Jojo, ale nikdy si nemůžeš být jistý, že takovou práci budeš dostávat pořád. Já žiju v městečku, který má asi čtyři tisíce obyvatel a když se mě někdo zeptá, čím se živím, tak vlastně ani neví, co to znamená produkovat hudbu.

Eliška: Takže lidi z tvého města tě neznají jako Misanthropa?

Misanthrop: Určitě ne. Nikdo mě na ulici nepoznává. V jiných zemích občas jo, ale doma ne. Lidi očekávají, že budeš mít „normální“ práci, jako všichni ostatní. Být producent hudby znamená, že o tobě budou lidi pochybovat
a tím pádem budeš pochybovat i ty o sobě. Pořád se mě ptají, jestli se tím uživím, jestli to má budoucnost. A já si prostě říkám nasrat, já prostě budu dělat to, co chci. Samozřejmě je ale potřeba trocha zdravé sebereflexe.

Petr: Jak vypadá Misanthropova sebereflexe?

Misanthrop: Hlavně si říkám, jestli je moje produkce nadčasová. Prostě já svoji hudbu chci hrát třeba i za pět let a mít z ní pořád dobrý pocit. Teď jsme na LiRu hráli Desert Orgy a na YouTube se objevilo hodně komentářů typu: „Už ten track vyšel? Kde se dá koupit?“

 

Petr: To je určitě i tím, že se scéna za těch x let od vydání docela změnila, takže noví posluchači to neznají.

Misanthrop: A to je přesně to, co chci. Aby i za několik let nebyla moje současná produkce pozadu a bavila i ty, kteří ji neznají.

Eliška: Co je pro tebe znakem dobrého setu?

Misanthrop: Já se snažím hrát sety typu „horská dráha“. Prostě aby tam byly momenty, které jsou neočekávané. Miluju ten WOW efekt, když dropnu něco, z čeho všem spadne čelist. Nechci hrát sety, které jsou vyloženě tvrdé. Je to jako s mojí produkcí – snažím se, aby i ten set byl jiný, než co hrají ostatní. Taky chci lidi trochu vzdělávat. Není problém hrát dokola top tracky, nebo klasiky jako Collision, ale tím asi lidi moc nepřekvapíš. Vyrostl jsem v době, kdy nešly sehnat žádné duplaty. Prostě jsi track na akcích slýchával klidně roky, ale nevěděl jsi jméno. A to je to, o co se s Florianem snažíme… Když lidi něčím překvapíš, tak si tě budou pamatovat.

Eliška: Proč sis vlastně vybral žánr dnb? V čem je pro tebe odlišný od zbytku elektronické hudby?

Misanthrop: Určitě to tempo a energie! Kdysi dávno pro mě byl drum and bass hudbou, která reprezentuje budoucnost. Nové zvuky, nové experimenty, mohl sis dělat prakticky cokoliv jsi chtěl. Postupem času se neurofunk změnil. Dřív jsi mohl experimentovat, dnes spíš vytváříš nástroje, což se mi moc nelíbí. Já nepotřebuju vydávat track každý týden, já chci neustále žánr posouvat, inovovat jej. Podívej se na dubstep. Kdysi to byla hodně zajímavá hudba, ale scéna se přehltila. Abys teď našel dobrý dubstep, tak musíš opravdu hodně hledat.

Petr: Myslíš, že jump-up kopíruje podobný scénář?

Misanthrop: V podstatě ano. Já si fakt myslím, že je čas překopat produkci, udělat něco nového. Protože lidi si sice myslí, že dnb je pořád ten „sound of the future“, ale mimo dnb je hodně žánrů, které jsou o dost napřed. Jako klidně můžeš hrát celý set jen neurofunk, ale já si prostě myslím, že to není zajímavý.

Petr: Nedávno u nás byli Calyx s Teebeem a hodinu a půl hráli prakticky jenom deep. Teebee mi pak říkal, že prostě nechtěli posledním setem večera lidi úplně rozbít.

Misanthrop: To naprosto chápu… Taky si vezmi, kolik jim je let a co mají za sebou. Už nemusí nikomu nic dokazovat.

Petr: A ty musíš někomu něco dokazovat?

Misanthrop: (smích) Nene, naštěstí už nemusím. Mě ani nezajímá nějaká sláva a podobné věci.

 

Petr: A co vlastně tvoje přítelkyně? Co si myslí o tom, co děláš?

Misanthrop: Ona vlastně ani dnb neposlouchá, není nějaký fanoušek nebo tak. Což pro mě není problém, spíš naopak. Ona respektuje co dělám, občas si poslechne moji produkci a řekne mi, že tohle se ji líbí a tohle ne. My jsme se nedali dohromady kvůli hudbě, ale kvůli tomu, že mě má rada jako člověka a stejně tak já ji.  A to je to důležitý!

Petr: Chodí třeba na akce, kde hraješ?

Misanthrop: Jojo, akce se ji líbí, ale i tak to není její šálek kávy. A to od vztahu chceš – aby tě holka neměla ráda jako producenta, ale jako člověka a partnera.

Eliška: A co dcera? Poslouchá dnb?

Misanthrop: S dcerou je sranda. Chodí za mnou do studia a náhodně mačká všechno kolem. Vypojuje kabely a zapojuje je jinam. Samozřejmě netuší, co dělá, ale to já občas taky. Na druhou stranu si uvědomuje, co dělám za práci. Třeba mě vidí v časopise, nebo ve videu a křičí: „táta, táta“.

Petr: Možná by nebylo špatný, kdyby se z ní stal MC. Už ji vidím, jak huláká na celý klub: „Udělejte pořádnej bordel pro mýho fotra!“.

Misanthrop: (smích) No já to radši nechám na ni. Ať dělá to, co ji bude bavit a naplňovat.

Petr: Co vlastně říkali tvoji rodiče na to, čím se živíš?

Misanthrop: Moji rodiče jsou docela konzervativní, takže ze začátku měli obavy. Což je správně, každý rodič by měl mít starost o svoje děti. Teď, když mám dceru, tak to chápu jinak, než dřív. Každopádně teď jsou na mě rodiče hrdí, říkají mi, že nikdy nečekali, kam až to dotáhnu.

Eliška: Jaké máš vlastně pocity, když hraješ pro lidi?

Misanthrop: Je to super! Ze začátku jsem byl hrozně nervózní. Hlavně protože jsem v první řadě producent. Teď už si hraní dost užívám, baví mě ten kontakt s lidmi a jejich reakce na to, co hraju.

Petr: Co tě baví mimo dnb?

Misanthrop: No… To je docela těžká otázka, protože ve studiu trávím tak 95 % času. Což není úplně jednoduchý pro moji rodinu, ale i tak se se svou dcerou a přítelkyní snažím trávit čas smysluplně. Mimo to rád chodím relaxovat do lesa, příroda mě dost nabíjí energií.

Petr: Pro mě je paradoxně dnb dost spojený s přírodou. Na akcích si často říkám, že jsme všichni jak neandrtálci před jeskyní, s klackama v ruce.

Misanthrop: Jo, chápu jak to myslíš. I proto jsem se přestěhoval z Hamburku na malý město. Vyrostl jsem tu, je tu klid a všude kolem příroda.

Petr: Jakou akci si budeš pamatovat do konce života?

Misanthrop: Určitě když Ed Rush s Opticalem hráli v Mannheimu. Přivezli si všechny svoje mašinky, na kterých produkují a zahráli live set. To bylo neskutečné.

Petr: A akce, na které jsi hrál?

Misanthrop: (hodně, hodně dlouho přemýšlel a pak skoro vykřikl) Byla jedna taková! To jsem se poprvé upsal na Renegade Hardware (legendární label, pozn. redakce) a jel jsem hrát do klubu The End. Kámo, to bylo neskutečné. Jako mladý jsem poslouchal kazety s jejich hudbou a pak mě pozvali, abych zahrál na jejich akci. Moje sestra tou dobou žila v Londýně, tak jsme tam šli spolu. Myslím, že jsem hrál po setu Usual Suspects. Když jsem vylezl na stage, byl jsem hrozně nervózní. Při prvním tracku se mi vyloženě třepaly ruce. Hrál jsem napůl z CD a napůl z vinylu a lidi byli úžasní. Skvěle reagovali na to, co jsem hrál. Pro mě to bylo jako vylézt na vrchol hory. Svatej grál.

Petr: Plánuješ něco vydat v blízké době?

Misanthrop: Mám remixy pro Mefjuse a Gridloka, které by měly vyjít v blízké době. Taky mám pár rozpracovaných tracků, možná bude EP, možná album.

 

Petr: A co Phace a Misanthrop? Bude něco?

Misanthrop: Jo, pracujeme na tom. Už máme čtyři, nebo pět tracků.

Petr: A bude to další posunutí žánru? Nebo jaký máte koncept?

Misanthrop: No asi se budeme držet toho, co nám doteď šlo. Určitě nechceme zklamat naše fanoušky.

Petr: Ještě se chci zeptat, jestli znáš něco z Hoofbeats produkce, z našeho labelu.

Misanthrop: Jojo, vím o Computerartistovi, ten dělá dobrý věci.

Petr: To rád slyším, protože to souvisí i s tím, že se snažíme dělat kvalitní akce. Na poměry našeho regionu si troufnu říct, že jedny z nejlepších.

Misanthrop: Klidně můžeš říct, že nejlepší v republice. Váš klub je top a dnešní vibes byly super. Fakt jsem si to užil.

Petr: Dík moc!

Eliška: To je hodně tím, že jsme jako rodina.

Misanthrop: A přesně tak by to mělo být.

Petr: Díky moc za rozhovor, díky za trpělivost!

Misanthrop: Já děkuju!

Po celou dobu rozhovoru mě Misanthrop překvapoval tím, jak moc byl otevřený. Nevadily mu ani osobní otázky a bylo vidět, že se snaží odpovídat tak, jak to prostě cítí. Jeho slova chvály na adresu Hoofbeats patří i vám, kteří jste tam tu hodinu lámali kyčle na všechno, co dropnul. Věřím, že řada z vás v rozhovoru našla inspiraci, ať už ohledně produkce hudby, nebo třeba v tom, jak se dívat na svět, aby vás naplňoval. Další rozhovory budou následovat, navíc pro vás máme překvapení! STAY TUNED!

Petr Z., Eliška S.