K mání je rozhovor s Phonetickem, kdo si ho bere?“ Zněla zpráva, kterou ve společné konverzaci zanechala naše šéfredaktorka. To jméno je mi určitě povědomé, ale v momentě si jej nejsem schopna spojit s konkrétní tváří. Kdo to sakra je? Táži se svého rozpolceného já během relativně pochmurné cesty z Trident Festivalu 2018. Chvíli přemítám, spekuluji a s pomocí přemýšlecího nástroje, jež momentálně disponuje hodnotou IQ tak 20 a méně, se snažím přijít na to, kde jsem toto přízvisko slyšela/viděla. Následuje idea, z kapsy tasím zmuchlaný, vlhký a kompletně bleh cár papíru, který ještě před pár dny plnil funkci festivalového programu. Je to tam! Sobota, DNB Wear stage, Eatbrain Night, startovní čas 22:00. Co jsem v téhle době zatraceně dělala? Nuže, v rámci zachování chabých zbytků mé důstojnosti necháme tuto otázku otevřenou, neb jak by řekla moje babča: „hlavně, že už jsi v pořádku doma“. Z posledních sil zastrkávám program zpátky do vrecka a Eliščinu výzvu s nadšením přijímám.

Tak a teď vážně. Phonetick, vlastním jménem Martin Tomášek je mladý, talentovaný (taková ta otřepaná fráze s vysokou informační hodnotou) dj a nadějný producent. Pochází z dědiny kousek od Opavy, z Háje ve Slezsku. O jeho nadání vypovídá fakt, že už ve svém útlém věku (24 soon) pokřtil několik úspěšných releasů a své jméno upsal třeba na londýnském Bad Taste Recordings, Deafmuted Records nebo dokonce na Titanu. Se svým nejnovějším dítkem, Cyberpunk EP se představil v březnu tohoto roku právě pod záštitou Bad Taste. A nejen kybernetický punk byl tématem našeho rozhovoru. O Martinových začátcích, vývoji, seberealizaci a všem možném. Dámy a pánové, tohle je Phonetick.

 

Martine, začnu úplně standardní otázkou, která tě asi nijak nepřekvapí. Jak se kluk z Háje ve Slezsku dostal k dnb?

Bylo to někdy na základce. Pamatuju si, že v té době jsem nic takového jako dnb ještě neznal a ujížděl jsem si na všemožných stylech. electro, techno, breakbeat, hip hop, rock, metal… Takovým klíčovým bodem bylo ovšem tekno.  Žánr, který mě uchvátil svým rychlým bpm a zvuky (kombinacemi zvuků), které jsem nikde předtím neslyšel. Čím víc weird zvuk, tím víc mě to bavilo. Obrovský boom pak přišel, když mi kamarád pustil první dnb skladby, a ty mě naprosto uchvátily. Náhle pro mě existovalo něco, co mělo unikátní groove, kombinovaly se tam různé elementy a vše působilo komplexněji. Rád bych si vzpomněl i na názvy těch prvních tracků, ale už je to fakt nějaký ten pátek. Každopádně klíčoví producenti pro mě v té době byli Bad Company

Z tvého nadšení pro zvuk hádám, že s djingem jsi dlouho neotálel…

K tomuto řemeslu jsem se dostal skrze produkci. Zjistil jsem, že se ty věci nějak míchají do sebe (mixují) a dokonce se s tím vystupuje na akcích!  V té době jsem znal pouze gramofony + vinyl. Časem jsem si skrze inzerát pořídil své první gramce a pár kousků vinylu, které mám do dneška doma (úplně mnou teď projela nostalgie a hřejivý pocit u srdce). Vzpomínám na chvíle, kdy jsem se snažil přijít na to, jak tracky sladit tak, aby hrály ve stejné rovině a vzájemně se nekopaly. Když už to konečně vyšlo, tak jsem z toho měl opravdu Vánoce. (upřímný smích) Postupem času jsem z vinylu přešel na CDJ. Cena vinylu byla poměrně velká a to, že si můžu vypálit jakoukoliv skladbu, včetně svých a následně je do sebe míchat mě přesvědčilo v tom, že je to pro mě to pravé. A tak jsem trénoval, vymýšlel různé selekce a kombinace tak dlouho, až jsem se cítil na to, ukázat se veřejnosti.

Takže ses vlastně nejdřív zabýval produkcí… Většina současných producentů obvykle začíná z pozice dje a teprve časem se přesouvá k vlastní produkci (někdy taky vůbec, žejo). Ale je mi známo, že existuje několik jedinců, u kterých to bylo přesně naopak.

Přesně tak, u mě to bylo naopak. Samozřejmě z počátku jsem neskládal hned dnb, začal jsem spíše s hip hopovými instrumentálkami, takže jsem hodně pracoval se samply. Vzpomenu si i na svůj první DAW, byl to Sony Acid Pro a pak taková ta funny věc na Playstation 2 – Music 2000 (smích). To byly úplné začátky… Každopádně po tom, co se ke mně dostal drum and bass, jsem chtěl vytvořit něco podobného. Na rovinu říkám, že to bylo strašný (also smích).  A trvalo opravdu hodně dlouho, než jsem se dopracoval k něčemu pořádnému.

Co bys, na základě svých zkušeností, poradil začínajícím producentům?

V první řadě určitě nic neuspěchat! Lehko se to řekne, ale celý tento proces je o velké trpělivosti. Rozhodně to není o tom spamovat labely a vydat něco za každou cenu. Spíš než tohle je důležité se soustředit na to, co tam chceš vydávat/s čím přijdeš. Pak je dobré mít nějaké „favority“, labely, kterým práci pošleš přednostně. No a tady nastává ta zmíněná trpělivost, neboť odpověď nahrávací společnosti může trvat klidně i měsíc. Samozřejmě do té doby můžou přijít odpovědi z ostatních labelů a je už na daném interpretovi, jak s tím naloží a jestli mu budou vyhovovat podmínky.

A jak dlouho trvalo tobě, než jsi Return of Universe pustil do světa? A byl právě Deafmuted Recordings jedním z tvých favoritů?

Return of Universe je hodně specifická záležitost, která vznikla ventilací mých tehdejších pocitů v osobním životě. Původně jsem to nechtěl ani vydávat, ale sklidilo to na tu dobu poměrně dobrý feedback, což mě přimělo k tomu, abych to přeci jen pustil ven… Deafmuted Recordings byl, přesně jak říkáš, můj oblíbenec a plánoval jsem tam něco vydat – proto to byl jediný label, kde tento track šel.

 

Return of Universe se opravdu od všech tvých následujících releasů výrazně liší. Jako bys ještě v počátcích hledal sám sebe… Už z Game Changer je ale patrné, že tvé neurofunkové já, začíná pomalu vystrkovat růžky, byť stále pod silným vlivem techstepu. Je tohle cesta, po které jsi chtěl kráčet?

Rozhodně! V té době jsem se tak nějak hledal, a právě Game Changer nastavil směr temné stránky, která je mnohem více technického zaměření. Zároveň to byl vstup do světa. Tohohle EP si začínali všímat i zahraniční jména např. BTK a motivace se rozvíjet tak byla na místě. Začínal jsem si uvědomovat, že tohle je ten směr, kterým chci jít…

Na stejnojmenném tracku jsi spolupracoval s člověkem, který si říká Aktiv, kdo je to?

Aktiv je řecký producent, který už na scéně nepůsobí, resp. co jsme si psali naposled, tak od dnb dal ruce pryč, a to už bude nějaký ten pátek. Nicméně tento člověk mě kdysi kontaktoval, zakecali jsme se, zvukově si sedli a tak vznikl collab. Později jsem hostoval na jeho EP Tycoon, které vyšlo na Modulate Recordings. Když se ohlédnu zpátky, tak to byla taková první zkušenost se spoluprací na dálku.

Tyjo, Řecko a dnb, to zní hodně exoticky a nestandardně! Ve stejném roce jsi vydal ještě jeden singl – to byl teda zatraceně plodný rok. Pak ale následovala dlouhá pauza až do roku 2017…

To ano, nestandardní, to slovo zbožňuji (smích). Přesně tak, vydal jsem singl a následovala zmiňovaná pauza… Začal jsem studovat produkci více do hloubky, naučil jsem se různá pravidla, která jsem transformoval a pomalu začínal pracovat na novém EP, Cyberpunk. Mezitím se mi ozval Kaiza z Německého T3K Recordings, že by mě rád upsal na svůj label. V té době jsem měl nějaký skladby v šuplíku, a tak jsem mu dohodil track Creator.

 

Po tomto zářezu jsem dostal e-mail od španělských Maniatics, kteří v té době začínali být na dnb scéně pořádně vidět. Prý jestli nemám zájem o collab. S klukama jsem udělal track, nicméně co se nestalo… Ripnul mi HDD a já neměl zálohu. Takže jsem musel jít na samotný start s pár samply, které se mi podařilo zachránit. Do hry se však přidal Innate MC, který měl v té době nahrané vokály s hláškou „Metropolis“. Ty se dostaly ke mně a já měl ideu… Následovala tedy otázka, kde budeme track vydávat. Netrvalo to dlouho a sám Alex AMC mi napsal, že je track sick a chce ho pod Titan. Metropolis tedy nakonec vyšel na kompilačce Titan Goes to Let It Roll.

Podepsat se na desce vedle AMCho, to je úplně producentský lifegoal, ne?

Heh, i tak se dá říct.  Pro mě to byl hlavně další impuls a bylo skvělý na téhle věci dělat.

 

Když se vrátím k tvému nejnovějšímu EP, Cyberpunk, zmiňoval jsi, že ses jím začal zabývat už nějaký ten čas zpátky. Jednoho by napadlo, že sis na něm chtěl dát opravdu záležet. Kde jsi sbíral inspiraci?

Na začátek musím říct, že z téhle věci mám fakt velkou radost. V době psaní tohoto EP jsem byl hodně inspirován sci-fi tématikou, obklopoval jsem se dokumenty, filmy, seriály, hrami… V tomhle světě si obecně dost ujíždím, takže námět na EP byl víc než jasný. Rýsovaly se mi různé vlastní příběhy a tyto příběhy jsem chtěl implementovat skrze hudbu. A jak to vlastně začalo? Prvně vznikl track Cyberpunk s odkazem na dokument „The Hidden Secrets Inside of Internet The Deep Web“. Samotný track jsem hodně dlouho upravoval a z celého EP byl asi nejnáročnější. Do toho mě oslovili kluci z Mean Teeth a ParaDigitz a společně jsme dali vzniknout Let Em Know aka pracovní název Cybergangsters tune (smích).

 

Jelikož jsem na EP chtěl mít ještě další solo track, následoval Shapeshift. No a nakonec přišel collab s mým kamarádem Františkem aka Mephem a track Universal. Dělat na téhle věci bylo obzvlášť speciální, protože to bylo vůbec poprvé, kdy jsem pracoval s někým ve studiu face2face, nikoliv pouze on-line. Musím ještě zmínit Alexe aka Lestra, který odvedl supr práci na masteringu a pak taky Artwork cover, kterým dokonale zachytil pointu celýho EP Aleksey Soloviev. Náhle každý díl dokonale zapadal a EP bylo na světě pod štítkem Bad Taste Recordings.

Takové nerdovské koníčky se s párty životem často neslučují, to je fascinující! 

Heh, to souhlasím, ale nějakým záhadným způsobem to funguje. 

Která z forem spolupráce je ti bližší?  

Pracovat společně ve studiu mělo své kouzlo a myslím si, že jsme se na tom opravdu vyřádili (smích). Rozhodně to je efektivnější, zábavnější a samotný track kolikrát vznikne rychleji. Tedy aspoň tak to bylo v našem případě. Takže volím určitě face2face. Každopádně si pak ještě daný track rád projedu sám. A případně domlouváme další session.

Přesuňme se teď na moment k danceflooru. Podle čeho skládáš svůj set a držíš se striktně neura nebo při selekci brouzdáš i do jiných zákoutí drambejzu? 

Mám, řekněme nějaký hrubý nástřel toho co chci, nebo budu hrát a s tím dále pracuju, rozvíjim to a zaměnuju podle toho, jak reaguje obecenstvo. Kombinovat neuro s jinými subžánry mě určitě baví! Přeci jen, je dobré set něčím okořenit a své publikum občas „překvapit“.

 

Co ty a parties? Chodíš si taky semo tamo hodit bokem na nějaký ten rejv?

Určitě se jim nebráním a pokud mi to čas dovolí, tak si rád někam zajdu. Jsou to ale opravdu jen výjimečné chvíle.

Jak z pozice dje a producenta vnímáš současnou drum and bassovou scénu? Tyhle mejdany se v posledních letech těší velké oblíbenosti, což ale za každou cenu nemusí být pro scénu přínosem… Nevím, jestli je to věkem a nebo už jsem toho všudepřítomného neura přesycená, ale mám dojem, že na tradiční páteční párty v klubu XY mě už prostě nemůže nic překvapit. 

Vnímám to tak, že v dnešní době kvantita předbíhá kvalitu. Pokud ale člověk chce, najde si to své, jen musí více filtrovat. Tohle platí jak u produkce, tak i u samotných parties.

Tak s tou filtrací naprosto souhlasím. Svý šílený raverský období už mám (snad) za sebou, ale když se podívám zpět, a není tomu tak dlouho, jaké mejdany jsem víkend co víkend navštěvovala… Každý týden ta samá písnička, jedno až dvě velký jména, 8 supportujících djs, prakticky totožný lineup a průměrná věková kategorie 15+.

Na všem je kus pravdy. Moc je samozřejmě i v rukou samotných promotérů, kteří ten vývoj mohou taky ovlivnit, že jo… A já věřím, respektive doufám, že jednoho dne se v tomhle najde ten zdravý balanc.

I hope so! … Z minulosti jsme se tedy ladně přehoupli do současnosti, a tak se nabízí otázka… Koho si z té současné scény rád poslechneš ty, a kdo tě třeba inspiruje?

Z drum and bassových jmen mě momentálně baví Mefjus, Camo & Krooked , Noisia, Maztek, Teddy Killers, Phace & Misanthrop, Billain, Synergy, Malux… Ještě bych rád zmínil Invisible Recordings, věci co tam vycházejí mě vždy překvapí. Co se týče inspirace, tak tu hledám spíše mimo dnb, napříč různými žánry až po nějaké weird experimentální zvuky.

 

Pomalu se blížíme k závěru a já si, Martine, nemůžu odepřít ještě jednu otázku. Otázku, která je originální asi stejně tak, jako ta úvodní, avšak její vypovídací hodnota jest několikanásobně vyšší… Máš nějaký životní cíl, sen, kterého bys chtěl ve svém, nejen kariérním životě, dosáhnout? 

Určitě. Moc rád bych vydal album, to je jeden z takových větších lifegoalů a sen každého producenta. Dále bych rád nakoukl do světa modular synťáku, myslím tím, pořídit si něco takovýho, to by bylo sick… Taky bych chtěl v budoucnu realizovat live performance.. tak uvidíme. Co se týče osobního života, určitě chci více času věnovat hudbě, nezanedbávat přátelé a udržet mezi tím vším nějaké to zdravé tempo.

Martine, díky! Je tu ještě něco, co bys našim čtenářům chtěl vzkázat?

Snad jen, že se těším na páteční Sko, na tebe, na něho, na ní, na vás a na vše! (upřímné nadšení vyjádřené dvěma smajlíky a pěstičkami) Jinak v blízké budoucnosti se můžete těšit na remix pro Mazteka, který vyjde na 0101 Music, mimo to mám rozdělané další EP, které bude o něco jiné než vše doposud vydané. Keep your eyes open! 

Co říci závěrem? 

Martinovi děkujeme za vlídná slova a čas, které nám a našemu portálu ochotně věnoval a přejeme mu mnoho dalších úspěchů nejen v producentské sféře.

No a vás, drazí přátelé, srdečně zveme na zítřejší edici Bass Slide, kde kromě zahraničních hvězd Signala a Maluxe zazáří i český support v čele s lídry Hoobeats crew a  Phonetickem! Pojďme tomuto mladému talentovi společně vzdát hold a podpořit jej nějakou tou lidovou tancovačkou.

Event!

Pavla K.