Jeho mixy jsou inspirovány nejtemnějšími zákoutími drum and bassu. Jeho živá vystoupení jsou plná nespoutané energie, nezaměnitelně čisté mixovací techniky a originality, za kterou si celá léta tvrdě stojí. Sayko, vlastním jménem Martin Zajac si své fanoušky získal nejen špičkovým mixováním, které jest výsledkem jeho mnohaleté praxe, ale zejména tím, že kráčí po cestě jemu vlastní, nikoliv po vzoru trendů, poptávky a komerce. Dead Limit, Bass Symptom ani Bunker z jeho setů zaručeně neuslyšíte, přesto vás jeho osobitý styl, inspirovaný především techstepem, během chvíle směle vyšle do vrcholných stavů extáze a vaše přítomné i nepřítomné vědomí transformuje ve skutečné identity, nejemočnější zážitky a poslední známky přirozenosti.

Málo jest na české scéně jmen a tváří, které by Saykovi, co se hudebních zkušeností týče, mohly alespoň z poloviny konkurovat. Samotnému djingu se věnuje už od roku 1989, hraje na několik hudebních nástrojů, byl turntabilistou v kapele Hraczki, kde také zpíval. Dlouhý čas byl rezidentem brněnské Flédy a akce Break4Beats, kde vystupoval mimo jiné i s live projekcí. Jeho jméno je také navždy spjato s ostravským culture systémem dvoika.troika, který ve své době spojoval nejen hudebníky, dje a producenty, ale i umělce zabývající se různými formami vizuálního umění. S X.Morphem a dalšími kultovními postavami české drum and bassové scény zastupoval moravskou crew Redrum. Od roku 2005 se věnuje vlastní produkci a zároveň je jednou polovinou brněnského projektu Razcals.

 

Po boku Martina pak za Razcals kope Afterlife (Tomáš Carda) z Pohon Crew. Releasy, kterým společnými silami již od roku 2014 dávají vzniknout, z velké části vycházejí z tradičního techstepu, který však kombinují s moderními producentskými postupy, špetkou neura, rolovacím rytmem a našlápnutou basou. Výsledkem je takzvaný neurotech, jak pánové tento svůj osobitý styl produkce pojmenovali. První hudební ukázka tedy nemůže býti příhodnější. Bad Dream jsem si z posledního Razcals On The Storm EP vydaného v listopadu 2017 oblíbila ze všeho nejvíc. Svými dramatickými melodiemi se mi pak hluboko do svědomí vryl On The Storm feat. Lesniak. Celé EP vychází na českém labelu Deafmuted Records.

Na Close 2 Death Recordings klukům v září (přesné datum zatím není známo) vyjde novinka – Snake Eye EP. Na Soundcloudu se už teď můžeme seznámit celkem se třemi tracky, mezi kterými nechybí collab s Psyekem a Camelem.

 

Toto by byl, přátelé, Sayko ve velmi, ale opravdu velmi stručné zkratce. V tuto chvíli raději předám slovo Martinovi samotnému, neb popsat jeho pestrou historii, aktivní současnost a blízkou budoucnost vlastními slovy si sama netroufám. S Martinem jsme se na chvíli vrátili zpět do minulosti, zabývali se současností a v neposlední řadě nedali spát tématu komerce, užívání drog a aktuální situaci na scéně. Rave scéna včera a dnes s mistrem mixu, panem Saykem!

Ahoj Martine! Jak si užíváš horké letní dny, chystáš se někam na dovolenou?

Právě jsem se sbalil a letím se slunit k moři. V našem rozhovoru tedy budeme pokračovat nejspíš z pláže nebo od bazénu.

Super! Kam letíš?

Na Mallorcu, opět a zase. Již po sedmé (smích).

Tak to si za mě dej nějaký ten exotický drink a pověz mi… Mluví se o tobě jako o kultovní postavě české drum and bassové scény, řadíš se mezi naše nejlepší dje a říká se ti „Mixmaster“. Myslím, že jsi živým důkazem toho, že když člověk dělá něco srdcem a vytrvá v tom, bude úspěšný dlouhodobě a lidi ho budou uznávat i po tolika letech…

Tak ono záleží na přístupu. Myslím, že ty nejlepší léta djingu už mám za sebou, na elektronické scéně jsem přece jen už od převratu, to jest od roku 1989. Hrával jsem klubové, undergroundové, ravové i junglové skladby na diskotékách i po různých koncertech a lidi na mě koukali jako na blázna. Týpek co pouští elektronickou hudbu z gramofonu, na kterou se vůbec neuměli hýbat.

Celou Českou i Slovenskou republiku jsem projel nespočetněkrát, a co si budem, na kluka z malého městečka na Moravě je to úctyhodný výkon, vždyť Pražáci jsou přece ti, kteří určují směr… Na gramofony a mix jsem si vzal půjčku, chodil do práce a po večerech trénoval doma (radost ze mě neměli). Ptáš se, proč ti to všechno říkám? Žiju hudbou, žil jsem pro ni a žít budu i nadále. Vystupuju v kapele, skládám vlastní hudbu, mám a měl jsem spoustu různých projektů.  Žiju svůj sen reálně, aniž bych musel někomu skákat šipky do assholu. Dělám si vše podle sebe, a proto jsem tak dlouho na scéně i bez sponzorů. Když něco vyjde, jsem rád. Když nevyjde, neházím flintu do žita, nic se neděje, vyjde to třeba příště. Jak už jsem říkal na začátku, vše je to o přístupu.

Pokud se nepletu, oficiální start kariéry datuješ do roku 1992, s hudbou jako takovou jsi ale začínal už o pár let dříve, jak jsi zmiňoval, v roce 1989. K hraní ses prý dostal jako slepý k houslím, přičemž první gramce sis vyrobil nějak po domácku. Můžeš mi o tom říct víc?

Dělám už to opravdu hodně dlouho, věnoval jsem tomu spoustu času už od raného mládí. Na rakouské televizi ORF jsem pravidelně sledoval hitparádu, lidi tam hráli z desek a já z toho byl úplně paf. Mix i oba gramofony jsem měl Tesla bez jakéhokoliv pitche. Slipmaty jsem si vystřihl z tesilek nebo jiné látky. Nic z toho samozřejmě nebylo k djingu předurčeno. Desky jsem si sháněl hlavně na burzách a byl jsem rád, že jsem rád. Všechno už je to strašně dlouho… Po převratu jsem narazil na kluka, Dj Radex, který měl Lenca gramo, a ty už měly jak pitch, tak nové talíře vyrobené z litiny. Ty nám udělal zase jiný kamarád v Transporte, tam se vyráběly výtahy (smích).

Zkušebna 1991

Mix jsme si v devadesátých letech sehnali z Rakouska, byl jetej po nějakém djovi, co jel zábavovky, ale stačilo nám to. Dnes si mladý klučina koupí cokoliv, kdekoliv. V té době jsme neměli šanci cokoliv sehnat. Půjčoval jsem si keyboard od staršího kamaráda, protože jsem si ho nemohl dovolit koupit. Nejsem z žádné bohaté rodiny, na počítač jsem chodil zase k jinému kamarádovi, ten měl náhodou známého v Rakousku, takže už brzy po převratu počítač měl. No a tam jsme skládali ve Fast Trackeru. V devadesátých letech přišel boom s taneční hudbou a rapem, já u toho byl a zůstalo mi to do teď.

Zmiňoval jsi, že ses k drum and bassu dopracoval až časem. Byl to přirozený vývoj v hledání toho „svého“? Co tě přimělo zůstat právě u něj?

Mám rád spoustu dobré elektroniky, ale nejradši mám, když je polámaná. Tak jsem se od hardcore breakbeatu, přes jungle dostal až k dnb. Mám rád ryzí, hluboké basy, ať už to je dark, liquid nebo neuro. Dnb má spoustu poloh, umí být tvrdý, taneční, relaxační, někdy až esoterický…

A teď, tedy kromě toho, že hraješ na bicí (což mě taky samozřejmě zajímá), hraješ striktně jen dnb nebo i jiné žánry elektra? Prý si čas od času zahraješ i techno.

Na bicí hraju sice trapně, ale jo (už jsem je prodal), na piano taky trapně ale dejme tomu… Přes piano vlastně i všechno skládám, proto je většina mých tracků tak melodických. Z desek občas hraju i breakbeat (pár setů mám na mixcloudu) a techno samozřejmě. Jsem autor hudby v projektu Dyes (stylově od triphopu, přes house, techno, breakbeat až k dnb) a spoluautor v drum and bassovém projektu Razcals. “Zpívám” v kapele Bazztaarklan, kde dělám i hudbu, takový country crossover ala Everlast nebo Fun Lovin‘ Criminals. A krom toho samozřejmě kopu i sám za sebe.

 

Je dost možné, že nic z toho, co jsem vyjmenoval, neznáš. Nemám totiž žádného bohatého sponzora, asi proto, že nejsem Pražák a hlavně, jak už jsem zmínil, se nikam moc necpu. No anebo to třeba všechno stojí za starou bačkoru (smích).

Pražáky nemáš zrovna moc v lásce, co?

O tom to není, jen prostě… Můžeš být nula, ale stačí, když jsi v Praze a hned jsi lepší než všichni ostatní. Tak to je. To není, že bych je neměl v lásce, mám tam spoustu kamarádů, jen si často připadají lepší než zbytek republiky.

S těmi bicími to snad nebude tak tragické. Ve své době jsi měl co dočinění s naším předním avantgardním bubeníkem Pavlem Fajtem. Co mi o tomhle společném aktu můžeš prozradit? O jaký projekt se jednalo?

S Pavlem to byla čistě experimentální záležitost. Potkali jsme se v brněnském undergroundovém klubu THC (Tetrahydroklub) a z něj vypadlo, že by si se mnou rád zahrál na bicí a na různé nástroje, které si vyrábí. Mně to přišlo jako dobrý nápad, jen jsem nechtěl, aby hrál do dnb, protože tracky, které pouštím jsou už hotové, a je z toho pak strašný guláš. Tohle jsem teda okamžitě zavrhnul. Pavel je sólový hráč, takže jsme z toho nakonec udělali performance. Já měl 3 gramce a dva mixy (Pioneer 600 S + Vestax PMC 06 PRO A), ze dvou jsem míchal hudbu, různé experimentální zvuky a plochy, přičemž třetí jsem měl čistě na zefektované scratche. Společně jsme projeli pár fesťáků, klubů, dokonce i divadel. Hráli jsme v Čechách, na Slovensku a v Německu jsme natočili performance pro Českou televizi. Bylo to dost nezávislé a úchylné, někde doma mám ještě záznam na videokazetě, v archivu ČT jsem to nenašel… Možná to ze zvědavosti nechám někde z analogu předělat na Digital, pokud ta kazeta bude ještě funkční.

No to bys určitě měl! Přeci jen by byla škoda, nechat takový avantgardní kousek v zapomnění. Když už jsme u toho undergroundu a collabů. Na sklonku devadesátých let ses přidal k ostravskému culture systemu dvoika.troika. Hrával jsi společně s nimi?

Hrával jsem po akcích a s klukama z 2.3 jsem se pravidelně setkával. Už nevím, jak to přesně bylo, ale zavolal mi Filip Záruba, to jest hlava 2.3 s tím, že mají hodně hraní a málo lidí, tak jestli bych se k nim nechtěl přidat. Souhlasil jsem, a tím se stal sever Moravy mým druhým domovem. V té době už jsem měl rezidentní noc Saigon v olomoucké Barumbě, což byl nejlepší taneční klub na Moravě a nebál bych se říct, že i v celé republice. Myslím, že na severu mám asi fakt nejvíc odehráno.

Fabric Ostrava 2007

Zrovna listuji fotkami z Barumby 2003 a napadá mě hned několik, možná trochu kontroverznějších otázek. Snad mi to nebudeš mít za zlé. Drogy jsou dnes na poli elektronické hudby zarytým standardem. Jak to bylo s jejich užíváním, řekněme, na přelomu tisíciletí? Byla extáze, stejně jako je tomu dnes, standardní výbavou každého ravera či nikoliv?

Myslím, že doba se dost změnila. Tehdy se fetovalo hlavně na tanečních parties, dnes už se fetuje na každé diskotéce a vesnických narozeninách. Burani chtějí být víc „in“, připadat si jako měsťáci a tak si kupují koks aniž by si uvědomovali, že je tam tak zanedbatelné množství kokainu, že jsou sjetí z pika a kdoví jakých chemických sraček. Já se přiznám, že jsem nikdy pořádně nic nebral. Testovací vzorky proběhly, ale nikdy mě to nechytlo. Dokonce když hraju, jsem úplně čistý, jinak bych to prostě nedal, jsem profesionál a nad vším potřebuju mít absolutní kontrolu. Hudba mě jednoduše uspokojuje natolik, že už se nemusím nakopávat ničím jiným.

Co se té minulosti týče, koule byla ve výbavě asi každého běžného návštěvníka párty. Dříve se teda mnohem víc fetovalo na techno parties, na dnb byla většina lidí jen s marijánkou. Když se drum and bass začal dostávat do povědomí lidí víc a víc, do komunity se začali přidávat i teknaři, soundsystemáci a hardcoráři. Všechno se propojovalo, nakonec se přidala ještě komercializace, a tak se na dnb mejdany dostaly i tvrdší drogy.

„Dokonce když hraju, jsem úplně čistý“ To zní jako bys byl rarita…

Nepiju ani alkohol. Což už se teda opravdu jen tak nevidí…

No to teda nevidí! … Vidíš rozdíly ve věkových průměrech návštěvníků dříve a dnes?

Řekl bych, že na párty jsme chodili až starší, ale hlavně nefetovali jak čerti no. Dejme tomu, že už nám bylo po 16, ale drogy nebyly tak snadno dostupné jak je tomu dnes. Smradlavé piko asi jo a tráva byla. Vystačili jsme si s Redbullem či modrou sviní Die Blaue Sau (smích), někteří s vodkou. Moc jsme to neznali. Jako věděli jsme, ale třeba já jsem slušně vychovaný kluk, takže to šlo v mládí úplně mimo můj obzor.

Před chvílí jsi tady zmínil komercializaci. V rozhovoru pro rave.cz mě zaujalo tvé vyjádření právě k tomuto tématu. Respektive k rostoucí komercializaci dnb a jejím vlivu na poptávku po djs. Tenkrát jsi odpověděl, že se tě to netýká, neb ty „rádiovky“ nehraješ. Je tohle důvod, proč máš, jak říkáš, nejlepší léta djingu za sebou? Je tahle skutečnost opodstatněna tím, že děláš hudbu, potažmo i svá živá vystoupení po svém, nikoliv způsobem, který by měl primárně přilákat masy?

I tak se to dá říct. Já svým způsobem uspokojuju hlavně ty ”náročnější” posluchače, kteří hledají něco jiného než jen běžně prezentovaný drum and bass. A těch je samozřejmě jako šafránu… Přiznám se, že se mi z těch laciných a povrchních vokálových vyťukávaček dělaných přesně na to, aby okupovaly přední příčky hitparád, zvedá kufr. Sigma, Dj Fresh a hromada dalších sraček hrajících na Kiss či Evropě 2, jejichž autory radši nechci znát.

Všechny ale nejsou úplně špatné, občas cítíš, že tu skladbu dělali opravdu schopní muzikanti, např. Rudimental. V dnešní době je důležitá hlavně sebeprezentace, okupování sociálních sítí, spamování a samochvála. Jestli něco mladým djům nechybí, tak je to sebevědomí. Mají “skvělou“ selekci, „výborné“ mixy a do toho hrají ze 4 playerů… Popravdě by potřebovali spíš trochu sebereflexe, když neumíš hrát ze dvou playerů, tak na 4 úplně zapomeň. Většina z nich postrádá hudební sluch a pravidelně hrají leda tak top žebříček z Beatportu. Abych to shrnul, já nejsem ten, kdo si nonstop honí ego na netu, pěje na sebe chválu a podlézá. A to je to, k čemu tíhnou masy, a proto taky říkám, že mám ty nejlepší léta djingu za sebou.

Juj, Sigma. To je standardní výstup z konverzace s kýmkoliv, kdo se mě zeptá „a co vlastně posloucháš? … Ve stejném rozhovoru se o komerci vyjadřuješ jako o přirozeném vývoji, cituji: „Komerce se dostala do všech hudebních stylů a je to asi přirozený vývoj. Vždycky se najde nějaký výkuk, který zjistí, že se na tom dá slušně vydělat. Přijde, rozjede svůj byznys, ovce mu to sežerou, a až to pro něho přestane být finančně výhodné, zase odejde. No a pak tu jsou lidé, kteří to všechno dělají srdcem. Sice nejsou tolik vidět, ale to je právě ono. Pořád je tu to zdravé dnb podhoubí.“ Skvěle řečeno… Kdo podle tebe patří do „zdravého podhoubí dnb“? Myslíš tím lidi jako jsi ty, Elvis, C-Phone, X.Morph a další léty prověření djs? A co zástupci (promiň za ten výraz) mladších ročníků, kteří se na scéně nepohybují tak dlouho? Mohou podle tebe i oni reprezentovat „zdravé podhoubí“? Ať už to jsou djs, producenti nebo třeba promotéři? Klidně konkretizuj.

Já to vidím v přístupu celkovém. Teď už je prakticky nemožné dělat párty jen tak. Djs investují nemalé peníze do PR, aby se z nich staly “celebrity”. Jejich ceny tedy stoupají do závratných částek a vzhledem k množství akcí, které se pravidelně týden co týden konají, vyžaduje organizace velké úsilí a nemalé finanční investice.

Underground šel do kytek, protože návštěvníci jsou dnes většinou rozmlsaní a pokud na akci nehraje aspoň jeden nebo dva headlineři původem z cizojazyčné země, nemají velký zájem. I přesto se však najde pár lidí a crews, kteří to podle mě dělají dobře, a to je právě to zdravé podhoubí. Ať už to jsou kluci z Fabricu C-Phone, Elvis, brněnští Redrumáci, lidi, kteří se motají kolem Crossu, Ahonz, M4YAPixie je mi sympatický svým přístupem, to samé váš Joshua. Určitě by se našlo víc jmen. Na druhou stranu jsou tady prapodivné party, které pořádají mejdany jen proto, aby si měli kde zahrát. Občas si na takové akce zajdu nebo tam hraju a vždy se jen utvrdím v tom, že je to čistě egoistická záležitost. Kdo ví, možná kluci mají v průběhu noci mokro v kalhotách (smích).

Dříve jsi hrával taky s Katchou, co říkáš na její návrat?

Ano, hrávali jsme spolu často, pak z osobních důvodů nějak zmizela a teď je asi zpět. Nevím, nakolik v tom má prsty Joshua anebo sama chtěla, každopádně ji fandím a držím palce. Kluci vždycky rádi vidí hezkou potetovanou kočku za mixem.

A třeba bude zase nějaké B2B?

No, nic není nemožné, ale já z DVS nehraju, moc mi to nevyhovuje. To už radši hraju ze CDJ-U a nebo čistě vinyl. Půl na půl to nejde, zvukově je to velký rozdíl. Ale jak říkám, nic není nemožné.

Summer Of Love 2005

To mě přivádí k otázce… Analog nebo digital?

Hraju z flash a z desek. S CDs už jsem se dlouho nesetkal, ale nedělá mi problém si je vysmahnout. Dřív jsem byl čistě vinylař, to je jasný, žádný jiný nosič ani nebyl. Na digital jsem přešel až poté, co jsem začal s produkcí. Abych mohl hrát i své věci.

Pokrok prostě nezastavíš…

Ono, své tracky na desky nedostanu, dubplaty si dělat nebudu a nakonec je úplně putna, jestli si to budu pálit na CD nebo to jen zkopíruju na flashku. Jednou jsem přijel hrát s CD a tam byly Pioneer XDJ… No, moc jsem se nesmál. 99% akcí už jsou Flash party a pokud přijedeš hrát z desek, většinou jsi sám voják v poli. Začneš hrát a zjistíš, že jeden kanál nehraje, chytá to vazbu a skáče ti to. Nikdo to nevyzkouší, protože nemají ani jednu desku a navíc mlaďoši nejsou ani moc technicky zdatní. Zažil už jsem “djs” co si nevěděli rady s připojením konzole do mixu…

Takže v Sku nebude desková párty?

Nene.

Už jednou jsi zde zmínil Razcals. Co tě vedlo k tomu, založit projekt a dělat hudbu ve společném projektu? Sám se intenzivně věnuješ produkci, tudíž ti nic nebrání v tom, vytvářet tracky „na míru“ svým požadavkům…

To máš pravdu, ale zase víc hlav, víc ví… Každý jsme tak trochu jiný, máme rozdílný pohled na věc a přece máme spoustu společného. Jednou jsme tak seděli na pivu a zjistili jsme, že jsme úplně stejní urýpanci, nespokojeni s tím, co se teď vydává. A toho, co za něco stálo, bylo zatraceně málo. Tomáš dělal něco, já zas něco jiného, tak jsme to spojili a máme to, co se nám hodí – techstep se špetkou neura, ambientními plochami, pěknými leady a chordy. Říkáme mu neurotech.

Je rozdíl mezi tím, co vydá Sayko sám za sebe a Sayko z Razcals?

Sayko dělá dnb někdy lehčí, někdy víc dark i deep, někdy klasický a někdy zase dost polámaný. V Razcals to děláme víc do techstepu a víc taneční.

 

Takže produkci se věnuješ na plný úvazek?

No snažím se. Většinu času jsem zavřený ve studiu kde se snažím pořad něco tvořit. Na svém kontě mám kromě drum and bassových tracků i nějaké autorské televizní znělky a hudbu k reklamám či k různým klipům.

Nepovídej, to je mi novinka! Je možné, že některé z tvých věcí budu znát?

Myslím, že na ČT Sport ještě vysílají pořad Vertikal, ale jinak moc nevím. Dříve existoval pořad “Na hranici tradic”, dělal jsem znělku pro Gambrinus, která běžela na Óčku i pro Klimatex, ale jestli to ještě běží, to nevím.

Nuže, za sebou toho máš opravdu hodně. V současnosti se věnuješ hlavně produkci, ale co děláš, když nepracuješ? Co dělá Martin Zajac, když není Sayko?

Popravdě když nehraju nebo si nechystám hraní, tak sedím ve studiu. Ono to někdy nejde úplně podle představ, občas tam jen tak sedíš a nic ti nejde, jenomže ty tam musíš sedět a zlomit to… Jinak se na jeden večer v týdnu chodím odreagovat za bar do břeclavského podniku Piksla. A ještě se věnuju přítelkyni.

Na závěr si nemůžu odpustit tradiční otázku… Jak jsi přišel ke svému pseudonymu? 

Když jsem byl mladej, říkalo se mi cico. V dospívání jsem mimo jiné poslouchal Suicidal Tendencies a jejich frontman se jmenoval Cyco, četlo se to Sajkou. No a já to nakonec zkomolil tak, že jsem Sayko. Kreativita, ta mi rozhodně nechybí (smích).

 

Pro tuto chvíli se s vámi, milí čtenáři, já i Sayko rozloučíme. Nebude to však na dlouho, už za týden se uvidíme v olomouckém Sku, kde společně oslavíme 9. narozeniny Hoofbeats Music.

Martinovi ještě jednou děkuji za to, že mi i na Mallorce ochotně odpovídal na veškeré otázky a vám, kamarádi, patří velký dík za to, že jste si článek dočetli až do konce. Snad se vám rozhovor s jedním z nejinspirativnějších zástupců české drum and bassové scény líbil a pevně doufám, že to výročí s námi přijde zapít co nejvíce z vás! Zatím ahoj!

Event!

Pavla K.

Použité fotografie jsem pracně vydolovala ze Saykovy fanpage a archivu dvoiky.troiky.